Ne, opravdu, ale opravdu za to, že naše země je v počtu nakažených nejhorší mezi srovnatelnými státy, nemůže opozice. A stejně tak ani samotné vyhlášení nouzového stavu není tím zázračným lékem, který by uvolnil přeplněné nemocnice. Každý desátý Čech už nemoc COVID-19 prodělal a počet lidí, kteří s ním zemřeli, se blíží velkosti průměrného okresního města. Příčin katastrofální situace, v jejímž důsledku se Česko promořuje rychleji než kterákoliv jiná země na světě, je několik. Ale tou hlavní a zásadní je naprosto neschopná vláda Andreje Babiše spolu s pokrytectvím těch, kteří této zemi vládnou:
- od loňského jara vláda a státní správa nedokázala zorganizovat efektivní systém testování a trasování, který je první podmínkou úspěchu, přitom zcela ignorovala doporučení úspěšnějších států (Jižní Korea, Tchaj-wan, Nový Zéland…); zatímco dobrovolné antigenní testování od Vánoc jakžtakž funguje, na trasování vláda už úplně rezignovala;
- vedle vcelku rozumných restrikcí vláda vyhlásila nesmyslná a nelogická opatření, která zbytečně poškozovala podnikatele nebo dokonce situaci zhoršovala (namátkou uzavřené lanovky vs. přeplněné autobusy, zákaz vycestování z ČR do zemí s nepoměrně lepší pandemickou situací);
- v návaznosti na to vláda nedokázala navrhnout a prosadit taková opatření, která by občany motivovala, aby se těm racionálním restrikcím podrobili a neobcházeli je (ať to byly uzavřené obchody a stravovací zařízení, preventivní karanténa, formuláře hlášení o návštěvě apod.) – výsledkem je frustrace lidí bez příjmů, kteří hledají způsob, jak opatření obejít;
- vláda odložila či dokonce uvolnila restrikce nikoliv ze důvodů zdravotních, ale ryze politických (volby, Vánoce), a to v přímém rozporu s vývojem pandemické situace, což jen zdůraznilo populistický přístup Babišova kabinetu k nezbytným řešením;
- nedůvěryhodnost přijatých opatření pak podtrhovalo chování těch, kteří měli být vzorem v jejich dodržování – ať to byl Babiš u moře v době, kdy ostatním doporučoval, aby zůstali doma, či Babiš ignorující karanténu s poukazem na vysoké stropy a otevřená okna, nebo Prymula s Faltýnkem ve vinárně, Hnilička s Husákem na narozeninové party, Zeman s Benešovou a spol. na obědě „pod gumičkou“, kancléř Mynář na zabíjačce, a jako bonus k tomu exprezident Klaus či poslanec Volný na nedovolených demonstracích bez roušek.
Vedle toho je už dnes zjevné, že obdobný průšvih se týká i očkování, tak důležité součásti boje s pandemií. Jasně, za problém s množstvím vakcín nelze vinit Babiše, ten trápí i další země kontinentální Evropy. Ale fakt, že si vláda nezajistila včas dostatek injekcí a nakonec pořídí nevhodný čínský šunt, jde jen na její vrub. Kolabující systém rezervace zadaný bez výběrového řízení firmě bez historie a zkušeností jde také na vrub vlády. Stejně tak neschopnost rychle distribuovat dodané vakcíny, aby neležely téměř týden ve skladu, jde na vrub vlády. To, že se u nás téměř neočkuje o víkendu a každý týden tak ztrácíme dva dny bez vakcinace, jde na vrub vlády. A konečně – fakt, že dodnes neexistuje vládní nařízení, které by určovalo prioritní skupiny k očkování, ačkoliv povinnost ho vydat ukládá zákon už od 23.12.2020, jde výlučně na vrub vlády. Kvůli vládní impotenci tady kdejaký šmejd z manažerského křesla či úřednické židle předbíhá ve frontě na vakcínu ohrožené seniory a ještě se tváří, že on za nic nemůže, že nejsou závazná pravidla.
Nechci tu dlouho rozebírat druhou příčinu kritického stavu – typicky české ojebávání zákazů a obcházení pravidel, jímž se obyčejní daňoví poplatníci snaží vypořádat s tím, co je uvedeno výše. Češi mají vrozenou neúctu k autoritám a k zákonům a rádi hledají i ten nejabsurdnější výklad právních norem, který vyhovuje jejich vidění světa. Také proto se v ulicích objevily zcela absurdní roušky vyrobené doma ze záclon a síťovaného materiálu, jen aby formálně odpovídaly povinnosti zakrytí dýchacích cest, stejně tak jako jeden hostinský otevřel hospodu, v níž hosté podepisovali dohodu o provedení práce – „degustaci nového menu„, nebo když horské hotely nabízely, že pro ubytované rodiny s dětmi zařídí potvrzení o „služební cestě“. Mnozí z nakažených se snaží přecházet příznaky nemoci ve snaze nepřijít o výdělek, raději nic nehlásí a na testy nejdou, aby nebyli formálně v pracovní neschopnosti a jejich nejbližší také neskončili v karanténě. Salámová metoda, aby se vlk nažral a kozy neubylo.
Včerejší prohra vládnoucí koalice ve sněmovně v hlasování o nouzovém stavu proto není žádnou tragédií. Nouzový stav (NS) bude stejně dříve či později nutné vyhlásit znovu, ale snad už bez té manipulace a lží, kterými nás tu Babiš & Co. krmí. Především NS není třeba k nasazení armády do nemocnic, jak se nám tu premiér snažil nakukat. Armáda zasahuje v krizových situacích podle zákona o ozbrojených silách a zcela postačí, když dostane rozkaz. Třeba tak, jak tomu bylo před lety při povodních, kdy žádný nouzový stav vyhlášen nebyl. Na druhé straně je NS vhodným nástrojem pro omezení shromažďovacího práva, pohybu osob či podnikání. Ale jak je vidět od 5. října 2020, kdy vláda současný NS vyhlásila, nedokázala nic z toho efektivně vymáhat. Na Staroměstském či Václavském náměstí se jí sešlo hned několik demonstrací s tisícihlavým davem antirouškařů, v čele s kretény Landou, Volným a exprezidentem Klausem, který roušku odmítá z „politických důvodů“ . Navzdory oficiálnímu zákazu „volného pohybu na území ČR“ je v 15 vládních výjimkách tolik volnosti, že zákaz prakticky nikdo nerespektuje. Vláda zakázala provoz lanovek, ale místo toho se rozjel byznys s daleko nebezpečnějším taháním lyžařů za rolbou. Naopak slíbené peníze na podporu pomalu bankrotujícím živnostníkům nepřicházejí ani po čtvrt roce a prezident Zeman vyhlašuje, že podnikatel, který nemá rezervu, si zaslouží zkrachovat. A takhle bychom mohli pokračovat do nekonečna – co vládní opatření, to bezzubost či arogantní přehlížení následků.
Kvůli sebestředné aroganci premiéra přestává fungovat i jedno z nejdůležitějších ministerstev v této zemi – zdravotnictví. Klíčoví lidé z něj odcházejí a třetí ministr během jednoho roku zjevně na svoji funkci nestačí – nejenže nerozumí číslům, ale na tiskovce mele nesmysly a svými vystoupeními dále prohlubuje nedůvěru veřejnosti. Podobně ve své roli selhává i prezident, který bez uzardění přizná, že ministra Prymulu za porušení protipandemických opatření odmítl odvolat z funkce. Zemanovo pokrytectví vynikne o to více, že je sice ochoten vyzvat své spoluobčany k nošení roušek, ale pak se na zahraniční pracovní cestě objeví jako jediný státník bez roušky.
Za této situace, kdy centrální vláda ve své roli selhává, by snad bylo nejlepší předat řízení věcí veřejných kolegiu 14 hejtmanů, aby si občané v jednotlivých regionech konečně uvědomili, koho si zvolili. Hejtmani mají podle krizového zákona možnost ve svých krajích vyhlašovat obdobná krizová opatření jako vláda – omezovat pohyb občanů či nařizovat pracovní povinnost. Rychle se ukáže, kdo a jak věci dokáže zvládnout a přenos pozitivních zkušeností mezi kraji bude třeba fungovat lépe než mikromanagement předsedy vlády, který na jaře sliboval, že na sebe bere „veškerou odpovědnost“.
Zatímco aktuální právní nouzový stav o víkendu skončí, je třeba si uvědomit, že faktický stav bídy s nouzí tu máme ve skutečnosti už více jak tři roky od doby, kdy Zeman jmenoval trestně stíhaného Babiše premiérem a pak sám znovu usedl do křesla hlavy státu.
A bez ohledu na to, co nakonec schválí sněmovna, bude tenhle stav nouze bohužel trvat dál, nejméně do příštích voleb.