Kampaň totiž ani nezačala a jak inzerát, tak i nový marketingový koncept už dokázal zvednout mandle řadě zaměstnanců i klientů spořitelny. Ti také nejvíce „olajkovali“ příspěvek Erika Hradila v diskuzi na idnes.cz: „Představuji si, že od září, jakmile klient banky vznese nějakou námitku na poplatek nebo reklamaci, tak se rozrazí dveře a do očí se mu vysměje generální ředitel zábavy a s velkou nafukovací teniskou ho vykope z banky, čímž rozesměje všechny finančníky. Představení bude samozřejmě klientovi započítáno mezi poplatky.“ Jiný čtenář sdílí podezření, že banka nechtěla kampaň nazvat ‚Klienti nás nebaví‘. Všichni se pak unisono shodují, že víc než šašek by je rozveselilo zrušení některých absurdních poplatků.
Na rozdíl od většiny tuzemských firem a domácností nemusí Česká spořitelna sama nad svými hospodářskými výsledky plakat. V loňském roce, kdy se česká ekonomika dále propadala, banka dosáhla nejvyššího čistého zisku ve své historii 15,6 mld. Kč a z toho skoro polovinu poslala do Vídně jako dividendu. To ale už nemusí zajímat jejích 600 bývalých zaměstnanců, kteří se od začátku roku stali obětí další „restrukturalizace provozních a personálních nákladů“ a teď stojí frontu na úřadech práce. Jedním z nich je moje známá, která po 21 letech práce pro ČS okusila na vlastní kůži, jak vypadá loajalita zaměstnavatele vůči dlouholetým zaměstnancům. Dnes by se ráda na místo Generálního prezidenta zábavy přihlásila, ale při propouštění z důvodů nadbytečnosti jí v 55 letech nějak přešel smích. Sehnat místo ve finančním sektoru je pro tuhle věkovou kategorii už vážný problém. To zaměstnanci z mateřské Erste mají u svých odborů větší zastání a také rakouští manažeři se při vyhazovu mohou dočkat i povýšení. O tom může vyprávět nedávno odvolaný člen představenstva spořitelny Heinz Knotzer, který se na rozdíl od českého kolegy Dušana Barana nemusí shánět po práci, neboť jej za věrnost odměnili pěkným místem ve finanční skupině mateřské banky ve Vídni.
Marketingová kampaň ‚Rodina nás baví‘, kterou povede guru české reklamy, zřejmě nedostatkem rozpočtu trpět nebude. Marketéři totiž dokáží svým newspeakem (nebo spíš „ptydepe“?) výmluvně přesvědčit, že „badžet“ určený na pobavení má lepší návratnost než peníze investované do rozvoje klientských aplikací. A tak v září uvidíme, jak se z peněz klientů financuje Kašpárek v rohlíku a jiná veselá zábava, zatímco uživatelé internetového bankovnictví a telefonního centra spořitelny se budou muset obrnit trpělivostí při příštím výpadku systémů. Ten poslední se přitom udál sotva před měsícem. A to, že systémy spořitelny nefungují bezchybně dodnes, jsem nakonec sám poznal tento týden, kdy mi platba kartou jiné banky byla kvůli chybě autorizačního centra ČS stržena z účtu dvakrát. Čas strávený reklamací mi pochopitelně spořka nenahradí a o žádné šaškárny při čekání ve frontě u přepážky nestojím.
Banka, jež se honosí tituly „Banka desetiletí“ a „Nejdůvěryhodnější banka roku 2012“ si tak už delší dobu se svojí důvěryhodností docela povážlivě zahrává. Navíc od jara spořitelna čelí spolu s dalšími bankami lavině žalob na vrácení poplatků za správu hypotečního úvěru, s níž uspěl jiný právník a bloger Respektu. Vůbec poplatky za běžné služby jsou samostatné téma – osobně se divím lidem, kteří spořitelně ještě dnes platí poplatky za „položku“ platebního styku, vedení účtu, internetové bankovnictví či platební kartu, včetně výběrů z bankomatů. Jiných bank, které nabízejí celé tyto balíčky zdarma, je na tuzemském trhu dostatek.
Tak proč ze sebe nechat dělat kašpara.
Autor působil téměř 20 let v bankovnictví a z toho tucet v řízení prodeje a marketingu, před lety byl i krátce klientem České spořitelny.
Ilustrativní obrázek v perexu: logo České spořitelny a.s.