Přitom se jedná o ryze právní otázku, jejíž odpověď by měli formulovat především lidé věci znalí – jako např. prof. Aleš Gerloch, který v rozhovoru pro ČT 24 velmi přesně popsal, na koho se lustrační zákon vztahuje. A protože se tu jedná o potenciální roli ministra či dokonce premiéra, stojí za to si základní fakta zrekapitulovat.
Zákon č. 451/1991 Sb., tzv. velký lustrační zákon, je nedílnou součástí tuzemského právního řádu. Byl celkem devětkrát novelizován a z původní pětileté účinnosti se stal trvalým požadavkem na „…některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České republiky“.
Nutno předeslat, že lustrační zákon se nevztahuje na členy zákonodárných sborů a zastupitelstev, a tak si do parlamentu či obecních zastupitelstev můžeme svobodně zvolit příslušníky StB a jejich spolupracovníky, tajemníky OV KSČ, členy ÚV KSČ, dále lidové milicionáře, politruky SNB či absolventy sovětských politických škol. Naopak lustrační zákon platí nejen pro soudce a státní zástupce, ale především pro orgány státní správy a její vedoucí pracovníky (viz § 1). Vzhledem k tomu, že ministerstva jsou ústředními orgány státní správy, nemůže být sporu o tom, že čisté lustrační osvědčení musí mít všichni ministři, kteří stojí v čele ministerstev, a to bez ohledu na to, zda jsou či nejsou poslanci. Argument, že by poslanec, který má stát v čele orgánu státní správy, nemusel splňovat podmínky zákona, snadno narazí na ústavní princip rovnosti před zákonem.
Podle § 5 je jednou z povinností občana, který má vykonávat funkci v orgánu nebo organizaci uvedených v § 1, předložit osvědčení, čestné prohlášení, popřípadě nález vedoucímu tohoto orgánu nebo organizace. Podle § 7 prezident České republiky požádá ministerstvo vnitra o vydání osvědčení o osobách v souvislosti s výkonem funkcí zakládaných jmenováním, u kterých jim toto právo přísluší podle zvláštních předpisů. Z toho vyplývá, že i kdyby Andrej Babiš předložil čestné prohlášení, že údajně splňuje podmínky zákona uvedené v § 2, má prezident Zeman stejně povinnost si o Babišovo lustrační osvědčení požádat ministerstvo vnitra.
Připouštím, že lustrační zákon není napsán zcela jednoznačně a někdo by jej mohl vykládat i tak, že se na předsedu, místopředsedy a členy vlády, kteří nejsou pověření řízením ministerstva (ministři bez portfeje), nemusí vztahovat. Vláda sice není taxativně vymezena mezi ústředními orgány statní správy v kompetenčním zákoně, ale dle ústavy je vrcholným orgánem moci výkonné ve státě. Proto myšlenka, že záměrem zákonodárce bylo to, aby se žádný estébák nestal ministrem financí, ale umožní mu v téže vládě být jmenován místopředsedou či dokonce premiérem, se mi jeví natolik zcestná, že se raději se odvolám na „ducha“ zákona uvedeného v důvodové zprávě k lustračnímu zákonu – „účelem zákona je napomoci k očistě veřejných institucí“.
Judikatura k lustračnímu zákonu není rozsáhlá, ale existuje – např. dle rozsudku Nejvyššího soudu zn. 21 Cdo 3881/2008 lustrační zákon „..řeší i situace, kdy zaměstnanec některou z funkcí (vyjmenovaných v ustanovení § 1 cit. zákona) vykonává, přestože předpoklady pro její výkon stanovené tímto zákonem nesplňuje…“. Zaměstnavatel tedy nemůže kvůli předložení nepravdivého čestného prohlášení okamžitě zrušit pracovní poměr pro porušení pracovní kázně, ale pracovní poměr takového zaměstnance skončí výpovědí danou organizací nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se organizace o porušení zákona dozvěděla.
Z uvedeného lze důvodně usuzovat, že dokud Andrej Babiš nepředloží čisté lustrační osvědčení, ministrem se stát nemůže. A i kdyby Miloš Zeman nakonec svůj názor změnil, pak Babišovo jmenování by po 15 dnech mělo skončit odvoláním, nebo se snad v opozičních stranách najde dost právníků, kteří kauzu dotáhnou až k Ústavnímu soudu.
Na straně druhé ovšem zlí jazykové tvrdí, že za peníze lze koupit všechno. A o tom, že jeden z nejbohatších Čechoslováků má peněz dost, jsme se přesvědčili v nedávné kampani. Uvidíme, nakolik slovenský soud odolá případným svodům a agentovi Burešovi vystaví (alespoň pro tuto chvíli) červenou kartu.
Ještě dovětek: pravděpodobný nový plzeňský hejtman Šlajs, absolvent VŠP ÚV KSČ a politruk ČSLA, nejspíš úskalími lustračního zákona projde. Zákonodárci totiž v § 2 sice pomysleli na politruky, ale bohužel jen u SNB, nikoliv na „gumy“. Je tak smutnou skutečností, že v Plzeňském kraji se 24 let po Listopadu nenajde schopnější člověk, než kovaný soudruh, teoreticky připravený RSDr. zocelený náležitou praktickou průpravou. Ale můžeme si za to sami.
(Autor je právník a vyhrazuje si právo i nadále komentovat prezidentovo pojetí práva)