Nejprve krátký exkurz do nedávné minulosti. Při sledování souboje o White House na podzim 2016 měli mnozí Američané úplně stejný pocit, že jsou postaveni před volbu, která jim nedělá ale vůbec žádné potěšení. Jako by si měli vybrat mezi morem a cholerou. Píchnout jako říznout. Vyhánět čerta ďáblem. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet, „six of one, half a dozen of the other“. Nakonec o tom svědčily některé předvolební plakáty vyjadřující bezradnost občanů před hlasovacími přístroji.
A protože spoustě voličům žádný z kandidátů nevyhovoval, zůstali doma nebo se případně ve volební místnosti rozhodli na poslední chvíli podle své tradiční stranické preference. A ti, co nemohli přijít na jméno jednomu či druhému, zvolili třetího. Reálně tak svými hlasy pro Garyho Johnsona otočili skóre v Arizoně, Floridě, Michiganu, Pennsylvánii a Wisconsinu a rozhodli tím celkové volby. Ve výsledku si tak v USA zvolili nejhloupějšího prezidenta za poslední století, který už rok po svém zvolení dosáhl na historicky nejnižší míru důvěryhodnosti v porovnání se všemi svými předchůdci. DJT se stal kvůli své nekompetentnosti terčem posměchu doma i v zahraničí, politici i jemu podřízení úředníci ho nazývají idiotem nezpůsobilým vést zemi. Nejvíc z něj profitují televizní baviči, pro které je prezident Trump zdrojem nekonečné zásoby vtipů. Do učebnic se zřejmě zapíše jako exemplární případ toho, jak hluboko může úřad hlavy státu klesnout, byť byl šéf Bílého domu zvolen ve svobodných volbách.
Také našeho stávajícího prezidenta nebere nikdo na západ od Aše vážně, a kromě Východu není nikde vítán (dokonce ani sám Trump ho nepozval), je terčem posměchu a svými výroky a skutky vyvolává stud na tvářích politiků i řadových občanů. Na rozdíl od Američanů s ním máme již pětiletou zkušenost a chceme-li se vyhnout opakování té současné agónie, je třeba k nastávající volbě přistoupit poněkud zodpovědněji.
Ale ještě před tím něco z pravidel hry: podle zákona o volbě prezidenta bude v prvním kole zvolen ten kandidát, který získal nadpoloviční většinu z celkového počtu odevzdaných platných hlasů. Nebude-li takový, pak dále postoupí dva s nejvyšším počtem hlasů z prvního kola. Nakonec zvítězí ten, kdo v druhém kole dostane vyšší počet platných hlasů. Jaké má tedy svéprávný volič v 1. kole možnosti a jaké důsledky z nich vyplývají?
- zůstat doma a nevolit – to ale není volba, to je jen výraz ignorace, nezodpovědnosti a mentální nezralosti. Domnívat se, že můj hlas nic neznamená, je velký omyl, který může vyniknout zejména, pokud volby skončí tím nejtěsnějším rozdílem jediného hlasu. A myslet si, že když mně nikdo nezaujal, tak mohu strčit hlavu do písku, znamená, že výběr necháváte na ostatních. Rozhodnutí, kdo bude prezidentem, se tak dostane do rukou vašich sousedů, pro které je hlavním zdrojem zpráv Blesk! či Prásk!, nebo vašich kolegů z práce, co píší stupidní komentáře do diskuze na Novinky.cz, nebo vzdálených příbuzných, o nichž víte jen, že rádi sledují Soukupa na Barrandově a těší se až půjde 3394. díl Ulice. Představte si toho nejhloupějšího člověka, co znáte, a odpovězte si na otázku, zda byste mu svěřili řízení letadla, kterým cestujete na rodinnou dovolenou. Pak si koukejte vzít občanku a mazejte do volební místnosti.
- odevzdat neplatný hlas – pěkná hloupost. Chápu sice, že si nemůžete vybrat a že tím chcete vyjádřit svůj „občanský postoj“. Ale na hlasovacím lístku škrtat, připisovat nějaká další jména nebo kreslit sprosté obrázky je v konečném výsledku totéž, jako v prvním bodě, navíc je to jen prázdná póza, kterou kvůli anonymitě voleb nikdo neocení. Váš „nehlas“ se stejně nijak nepočítá a nemá ale vůbec žádný vliv na celkový výsledek. Právě jste tak ztratili cestou k volební místnosti a zpět nejméně půlhodiny času, který vám už nikdo nevrátí. Baví vás často dělat takové voloviny? Zamysleli jste se nad tím pelíškovským: „A komu tím prospějete, co?“
- volit znovu současného prezidenta – vám to snad pořád ještě nestačilo a těšíte se na další pokračování? Pokud uvažujete tímto způsobem, nechte se co nejdříve vyšetřit u odborného lékaře. Demence je totiž zákeřná nemoc a její příznaky nejsou hned patrné. Nejspíš se přijde i na to, že máte sado-masochistické preference a že vás uspokojuje, když sami trpíte nebo když vidíte, jak trpí ostatní. Ale nějak jste zapomněli, že svým hlasem pro Zemana strkáte obrovský anální kolík do řiti i svým přátelům a známým, kteří o to ale vůbec nestojí. Ale prevence té choroby existuje – zůstaňte doma, vezměte hadr a Okenu, a po oba volební dny umývejte okna. Leštit sklo můžete hlasovacím lístkem číslo 7. Bude to mnohem užitečnější než ho strkat do urny – jednak konečně uvidíte, co se venku děje, a hlavně tím nikomu neuškodíte.
- volit kandidáta s preferencemi na úrovni statistické chyby – účast se cení, v tom je váš postoj pozitivní a za to si zasloužíte pochvalu, ale jinak je to tak trochu kombinace všech variant uvedených výše. Nemáte-li zrovna v lásce Brusel nebo imigranty, tak tím, že podpoříte objevitele Lucky Bílé, Robejškova zbrojařského lobbistu či Sehnalem nastrčeného exředitele automobilky, sice pomůžete zabránit Milošovu vítězství už v prvním kole, ale lepší karty do druhého štychu si tím nenamícháte. Je to promarněná šance.
- volit Pravdu a Lásku – chcete-li hlasovat pro toho mladého doktora nebo bývalého diplomata, budiž, je to lepší než zůstat doma. Ale ve svém výsledku to bohužel skončí stejně jako v předchozím případě, jen navíc s Havlovským srdíčkem. Podívejte se na reálná čísla z průzkumů – ani jeden z nich to v druhém kole proti Zemanovi nedá. Takovou naivitu lze ještě chápat u děcka ze školky, ale dospělý člověk by měl vědět, že donkichotství patří do knih, ne k volbám. Vzpomeňte si, že ti, co nechtěli Trumpa a volili proto Johnsona, dostali Trumpa.
- volit expremiéra – svatá prostoto! Mylně se domníváte, že tím hlasem pro „chlapa s gulama“ zároveň posíláte toho zlomyslného neuropatika zpátky na Vysočinu objímat stromy, ale ve skutečnosti děláte jen všechno proto, aby ten pomstychtivý lhář v druhém kole znovu vyhrál. Jestli čtete noviny a mluvíte s přáteli, tak vám musí být jasné, že Topol je pro téměř dvě třetiny lidí nevolitelný a že Zeman si do finále přinese svých věrných 40 % z prvního kola. V druhém kole přitom k vítězství stačí prostá většina odevzdaných hlasů. Umíte počítat? Jestli ne, tak to vezmu za vás: 100-64=36. A odjakživa platí, že 40>36. Takže znovu, opravdu vám nestačilo, že chcete svůj hlas dvakrát vyhodit, a dalších pět let číst Ovčáčkovy stupidní tweety a nechat Nejedlého, aby si z Pražského hradu dělal soukromou putyku pro svoje čínsko-ruské kamarády?
- volit menší zlo – vylučovací metodou už zbývají jen akademik a textař. No, žádné nadšení tedy nebudí, a navíc ani jeden z nich by sám o sobě vyhrát nedokázal. Jenže v této chvíli vážně už nejde o nic jiného než vyprovodit Miloše a jeho partu z Hradu. V rozhodujícím kole tomu prvnímu pomohou hlasy příznivců toho druhého nahnat kulhavého jezevce do rány. Chápu námitky, že profesor je nevýrazný a nemá na mnohé věci jasné názory a druhý je tak trochu krasomilec s nabubřelým slovníkem, a že vlastně nevíme, co se od nich dá v politické rovině čekat. Jenže prezident tu není od toho, aby vládl místo vlády, a jako nadstranická osobnost by měl stát mimo politicko-podnikatelské struktury. I kdyby bylo to jediné, že se v této roli bude Drahoš nebo Horáček chovat důstojněji a slušněji než Zeman, tak je to naprosto dostatečný důvod, proč volit jednoho z nich. V klidu si vyplňte volební kalkulačku a zvolte toho, komu vyjde lepší skóre, i kdyby to bylo třetí nejhorší. A když nemáte čas na kalkulačku, hoďte si korunou. A nemáte-li korunu, hoďte to Drahošovi, vlastně jen ten má reálnou šanci uspět. Když to šlo s Kiskou na Slovensku, proč by to nemělo jít u nás.
Nemusí se vám to řešení zrovna líbit a třeba se ve volební místnosti pak přes tu ruku plácnete, ale volba menšího zla je vážně lepší než další Zemanovo prezidentování. Bez vašeho hlasu bychom tady totiž všichni museli jen dokola poslouchat ty trapné kecy, sprosté oplzlosti, nechutné urážky, nestoudné lži, dál sledovat příliv móresů z Orientu a ztrátu našeho kreditu na Západě a útrpně se dívat ještě pět let na paliativní péči Mynářovy party, ledaže Miloše dříve odvezou z Hradu na lafetě nohama napřed. A to by si přece nikdo soudný nepřál, ne?
Takže, alou, už v pátek či sobotu k volbám!