Rozumím. Kdybych si měl z jídelního lístku zvolit jen mezi tlačenkou a rýžovým nákypem, taky bych se ošklíbal. Jistě bych si ve skrytu duše přál, aby číšník na mne spiklenecky mrkl a jako překvapení šéfa kuchyně přinesl jemně propečený rib eye steak nebo grilovaného halibuta s pošírovanou zeleninou. Jenže nic takového ani v nabídce, ani v lednici, ani ve 2. kole není.
Ten první talíř s tlačenkou už leží na stole dost dlouho. Formálně je to sice maso, ale jak to tak s tlačenkou bývá, je v ní semletá vepřová hlava, pochroumané koleno, vyuzený jazyk a ztvrdlá játra. Kousek libového v ní nehledejte. Tlačenka je poněkud přepepřená a zalitá octem, co možná kdysi býval moravským vínem. A přestože se nás hygienici nedávno snažili přesvědčit, že tahle tláča je zdravotně nezávadná, tak vypadá, že má dobu trvanlivosti už dávno za sebou a chytá podivně nechutnou barvu. Z kdysi čerstvé cibule zbyly už jen oschlé kousky, po jejichž požití se z úst line nepříjemný zápach. Pečivo došlo, není to čím zakusovat. Snad jen pořádně zapít něčím hodně tvrdým.
Na druhém talíři je nákyp. Je sice čerstvě vytažený z trouby, ale pekl ho jakýsi kuchařský elév, takže nikdo si nemůže být jistý, co je vlastně uvnitř a jak to bude chutnat. Zvenku samá pěna, zbytek tak trochu rozvařená rýžová kaše a celé je to zalité šťávou z kompotu. Ale na talíři to drží tvar a kupodivu i příjemně voní skořicí a vanilkou. Četní dietologové sice říkají, že nákyp nemá mnoho nutričně výživných složek, ale aspoň dokáže zasytit, aniž by strávníky pálila žáha. Nikdo vlastně nečeká, že by se z nákypu mělo stát nějaké oblíbené národní jídlo, zejména když většina těch, co si ho objednávají, chce především zahnat hlad. A nejspíš i na zahraničních soutěžích budou gastronauti při hodnocení jídla šetřit hvězdičkami.
Do roku 2023 let je zatraceně dlouhá doba a pokud se nehodláte odstěhovat ze země a přerušit veškeré kontakty s domovinou, té otázce se stejně nevyhnete: „Ze kterého z těch dvou pokrmů, co nám budou dalších pět let servírovat, mi bude méně špatně?“ Nevybrat si, to není volba. To by znamenalo nechat toho pingla, aby mi sám přinesl jídlo, kterého se chce zbavit.
Mezi námi – tu studenou tlačenku už nemohu ani vidět, ani cítit. A jen pomyšlení na ten odér mi zvedá kufr.
A protože i mně už kručí hlady v břiše, tak mi holt na talíř naložte ten nákyp.
#timetoreturntovysocina
#drahosnahrad2018