Od doby našeho vstupu do EU jsme si (bohužel) už zvykli na to, že někteří čeští politici mají svůj kompas orientovaný nikoliv na Západ, ale do Moskvy. Proto už nikoho nepřekvapilo nedávné Klausovo vyjádření, že Rusko bylo do krymské krize zataženo proti své vůli a že za vše (tedy i neoznačené ruské vojáky na Krymu) mohou Evropská unie a Spojené státy. Absurdnost svých prvotních komentářů se pak následně alespoň snažil vyvážit poněkud umírněnějším článkem, který mu zjevně koncipoval a spolupodepsal šéf poradců Jiří Weigl. Ale pachuť toho, že bývalý prezident a jeho partička soustředěná u serveru Protiproud.cz nevidí (či nechce vidět) principiální podobnost současného dění s událostmi v srdci Evropy v roce 1938, ovšem zůstává.
Kdo jsou ale ti ostatní „полезные дураки“, kteří podobně jako H.G Wells či G.B Shaw před lety nadbíhají ruskému Otesánkovi? Nebo jde jen o zastydlé panslavisty z období poloviny 19. století?
Vcelku přirozenou skupinou českých rusofilů jsou lidé pocházející z kruhů historicky napojených na Moskvu, často z předlistopadové doby, kdy jejich rodiče či oni sami v Sovětském svazu pracovali či studovali. Ačkoliv jsou to lidé Ruska dobře znalí a mají osobní zkušenosti se sovětským či postsovětským režimem, jejich náklonnost k „široké ruské duši“ je často ovlivněna selektivními vzpomínkami na mládí a dřívější úspěšnou kariéru. Podíváte-li se na seznam jejich přátel na Facebooku, naleznete tam často větší počet rusky znějících jmen a jen minimum příjmení evokujících původ ze západní polokoule.
Mnohem vlivnější je však vrstva podnikatelů, manažerů a politiků, jejichž těžiště obchodních zájmů leží na východ od Košic. Značná část pochází zároveň z první skupiny, a buď mají velmi dobré vazby na Hrad, nebo současného prezidenta při loňské volbě alespoň horlivě podporovali. Kupodivu mezi nimi nedominují současní členové KSČM, ale mnohem častěji bývalí komunisté a současní členové či příznivci sociální demokracie. Samozvaným mluvčím těchto užitečných idiotů je bývalý politik ČSSD Jiří Vyvadil se svým sdružením Přátelé Ruska v České republice. Poslouchat či číst jeho komentáře si však vyžaduje dostatečný odstup, jinak snadno získáte dojem, že na vás spadl z višně nebo že si dělá hodně hloupou legraci. Krásným příkladem užitečnosti je třeba poslanec Milan Šarapatka z Okamurova Úsvitu, který jel „dohlížet“ na krymské referendum. A nebo také předlistopadová „guma“ a současný krajský zastupitel ČSSD ve Středočeském kraji plukovník Jiří Csermelyi – jeho článek o ruském letounu, který údajně zcela vyděsil posádku americké válečné lodi v Černém moři, koloval internetem několik dní, než ostatním sdílejícím idiotům došlo, jak velká je to kachna.
Vcelku neškodná je skupinka promoskevsky orientovaných starých soudruhů, kteří si zvykli slavit Den vítězství velkým stakanem vodky na společných oslavách na bubenečské ambasádě. Tihle senioři, z nichž mnozí si dodnes hrdě připínají na hruď sovětské či komunistické medaile, už žádný vliv nemají a jejich proruská orientace je víceméně jen ventilem frustrací ze ztráty moci před čtvrt stoletím.
Asi nejhlasitější je ale skupina mladých levicových a pravicových radikálů, kterým imponuje Putinova vláda pevné ruky. Nespokojeni se stavem demokracie v Česku vzhlížejí na Východ podobně, jako jejich předchůdci vzhlíželi ke Stalinovi či Hitlerovi. Sjednocení v odporu proti evropským strukturám a liberální demokracii se tak na jedné lodi setkávají protibruselští nacionalisté (např. Národní demokracie v čele s antisemitou A.B. Bartošem) s neostalinisty třeba z Komunistického svazu mládeže.
Poslední, početně zřejmě nejmenší, ale za to jednoznačně nejefektivnější skupinou jsou skuteční čeští agenti SVR – Служба Внешней Разведки (nástupce KGB). Jejich role je jasná – cílenou dezinformací ovlivňovat tuzemské veřejné mínění v neprospěch Západu a vzbuzovat sympatie k moskevské politice, případně vyvíjet tlak na české ekonomické a politické elity k prosazování ruských zájmů. Výsledky jejich práce jsme mohli vidět například v perfektně odvedeném lobbování nasměrovanému proti stavbě amerického radaru v Brdech. Kromě strategických projektů, jakým byl např. tendr na dostavbu Temelína, jsou jejich hlavními cíli veřejná správa, policie, justice a především politická reprezentace. Nakonec o dlouhodobém zájmu ruských tajných služeb o tyto oblasti opakovaně informuje ve svých výročních zprávách i naše Bezpečnostní a informační služba.
Ačkoliv se na rozdíl od východní Ukrajiny nemusíme obávat přítomnosti neoznačených vojáků s ruskou výzbrojí, je víceméně zjevné, že tahle pátá kolona užitečných idiotů mluvících česky dokáže poškozovat zájmy této země úplně sama.
Foto v přehledu: Václav Klaus s Puškinovou medailí udělenou bývalým příslušníkem KGB a ruským prezidentem V.V. Putinem (www.idnes.cz)