Reklama
 
Blog | Martin Kryl

Padělatelé a přepisovači historie

Že se v čase mění pohled na minulé události a osobnosti dějin, není věcí novou. Ale intenzita, s jakou zaznívalo v souvislosti s nedávnou aférou ohledně o pomníku maršála Koněva sousloví „falšování historie“, byla nebývalá. Zmiňovali ho zejména hlasatelé ruského výkladu historických událostí, podle nichž se prý dnes zastírá rozhodující úloha Sovětského svazu na porážce nacistického Německa. Opak je však pravdou.

To největší falšování novodobých dějin přichází stejně jako mráz z Moskvy a od jejích příznivců. Ve veřejných sdělovacích prostředcích, na sociálních sítích či v ediční činnosti spřízněných nakladatelství se zásadním způsobem mění hodnocení minulých událostí, zatajují se nehodící fakta nebo se rovnou předkládají smyšlené závěry. Ale nebylo tomu tak vždycky.

Po období glasnosti na konci 80. let, kdy Gorbačov poprvé přiznal pravdu a označil katyňskou tragédii za jeden z nejtěžších zločinů stalinismu, přišlo Jelcinovo období otevírání archívů. Historikové a badatelé měli konečně přístup k do té doby zakázaným dokumentům, a tak jsme se mohli dovědět detaily o hladomoru na Ukrajině, o rozsahu a krutosti stalinských čistek a systému gulagů, o obchodech mezi SSSR a nacistickým Německem, které Hitlerovi umožnily vést válku proti Francii a Británii. Byl také konečně publikován text Paktu Molotov-Ribbentrop, včetně tajných dodatků, jejichž existenci Sověti čtyřicet let popírali. Tomu všemu v 90. letech a první dekádě nového milénia odpovídal i postoj Kremlu, a tak dokonce ještě v r. 2009 sám Putin odsoudil pakt jako „tajnou dohodu o vyřešení problémů na úkor druhých“ a v dubnu 2010 se v Katyni jako první ruský představitel poklonil památce obětí sovětského masakru.

Toto uvolnění však trvalo jen dvě desetiletí a dnes je s tím konec.

V mezidobí totiž přišla okupace Krymu a Donbasu a společně s tím Rusko rozpoutalo proti Západu hybridní válku. Její součástí se stalo šíření propagandy a ideologická „diverze“, která m.j. zahrnuje i zásadní změnu pohledu na minulost. Sovětské archívy jsou znovu uzavírány nebo alespoň selektivně omezeny a dnes má v Kremlu faktický monopol na výklad historie instituce se symbolicky orwellovským názvem – „Komise prezidenta RF proti falšování dějin“. A podobně jako v Orwellově románu „1984“ jsou znovu vymazávány a přepisovány nehodící se události.

Při vědomí toho, že „kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost“, zaplnila na přelomu srpna a září ruská velvyslanectví po celém světě své twitterové stránky historickými exkurzy vysvětlujícími dohodu Hitlera se Stalinem a následnou nacistickou a sovětskou okupaci Polska v září 1939. Vedle ambasády v USA se přidaly i ruské ambasády v Británii, Kanadě, Jižní Africe a v dalších zemích a jednotně oprášily dřívější sovětský výklad dějin platný do r. 1988. Ve tweetech jsme tak mohli vidět fotky sovětských vojáků vítaných místními obyvateli východního Polska, texty důrazně odmítající pojmy invaze či okupace a propagandistické plakáty znázorňující rudoarmějce jako osvoboditele. Dnes už Putinovi a spol. nestačí nahradit pojem „okupace“ oblíbeným bolševickým souslovím „vstup sovětských vojsk“, ale ruští diplomaté již oficiálně píší rovnou o „osvobození Polskem zabraných území“ („Red Army liberated the territories seized by Poland from the peoples of Belarus & Ukraine“).

Obdobné pokroucené výklady významných historických událostí a vyslovené lži přitom šíří nejen ruští komunisté a ruská nacionalistická seskupení, ale v posledních pěti letech i ruské státní sdělovací prostředky, namátkou:

  • Už v létě r. 2015 Rossija 1 (první kanál státní televize) ve svém dokumentu obhajovala invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v r. 1968 jako zásah proti připravovanému převratu a prevenci proti invazi NATO.
  • Letos stejná televize nejprve nepokrytě označila okupaci východního Polska v září 1939 za „osvobození“ a před týdnem se už ani nestyděla přijít s tvrzením, že žádná okupace Pobaltí nebyla a že „Estonsko se připojilo k Sovětskému svazu v souladu s mezinárodním právem“.
  • V nechutném ruském dokuseriálu „Zapomenutí vůdci“, z pera ministra kultury a plagiátora Vladimira Medinského, který předloni bez kritické revize převzala i ČT2, byly zcela bagatelizovány zločiny architektů GULAGu a politických čistek Džerzinského a Beriji a vyzdvihovány jejich „manažerské schopnosti“. (Umí si snad někdo představit, že by ve veřejnoprávní televizi byl zdůrazňován organizační talent Reinharda Heydricha a zlehčováno vyvraždění českých elit?)

Na změnu rétoriky ruského vůdce v posledních letech navazují i Putinovi užiteční idioti z tuzemska – za všechny jen pár příkladů z nedávné doby:

  • Místopředseda sněmovny Tomio Okamura z SPD vykládá veřejně takové nesmysly při srovnávání Třetí říše s EU, že mu historik a náměstek generálního ředitele Národního muzea Michal Stehlík musí nabídnout doučování soudobých dějin.
  • Sociálnědemokratický boxer a člen českých „Nočních vlků“ Jaromír Foldyna veřejně v televizi  spekuluje, že bez vítězství Rudé armády u Stalingradu by se Američané nevylodili v Normandii.
  • Promoskevský publicista Břetislav Olšer v naprosto zhovadilém článku z minulého týdne dokonce píše o „vyčůranosti Američanů“, kteří se „do bojů zapojili až v polovině roku 1944 otevřením tzv. druhé fronty v Normandii“ a zamlčuje nejen boje v Pacifiku v r. 1941, ale v severní Africe a invazi do Itálie v r. 1943.
  • Další příznivec „Nočních vlků“ a Žaldostanovův obdivovatel Jan Buzek pro změnu v tuzemsku šíří překlad konspirativního Starikovova spisku o tom „Kdo přinutil Hitlera přepadnout Stalina“, jehož obsah vlastně dokonale vystihuje obálka knihy se zfalšovaným společným fotem Hitlera, Churchilla a Roosevelta.

Přitom tahle proruská pátá kolona, která zároveň jako jeden muž odmítá sankce nebo přímo obhajuje okupaci východní Ukrajiny, našla odvahu k těmto postojům až v posledních letech, posílena jak moskevskou propagandou, tak nástupem Zemana a jeho party k moci. Do r. 2014 jen mlčeli a ani je nenapadlo zpochybňovat tehdejší výklad okolností WW2, Stalinových zločinů či sovětské invaze 1968. To zůstávalo vyhrazeno jen kovaným bolševikům jako je Skála či Semelová.

Zároveň se však tahle změna pohledu na dějiny netýká jen hodnocení úlohy SSSR během let 1939-1945 a navazujících mezinárodních vztahů. V Kremlu se znovu přehodnocuje i celý stalinský režim, což má koneckonců přímý dopad i na Rusy samotné. Na straně jedné se potichu rehabilituje jeden z největších masových vrahů v historii lidstva a Stalinovy nové či obnovené pomníky už zase „zdobí“ ruská města (Moskva, Novosibirsk, Lipeck, Šelanger, ad.). Na straně druhé spolky, které sdružují pozůstalé po obětech stalinských čistek či nevládní lidskoprávní organizace jako je „Memorial“, se potýkají s rostoucí šikanou ze strany úřadů. Na vlastní kůži si jí tak mohli ověřit Moskvané, kteří chtěli o tomto víkendu po vzoru „Nesmrtelného pluku“ uspořádat v obdobnou akci «Бессмертный ГУЛАГ». Žádost o povolení demonstrace před Ljubjankou (sídlo FSB, alias Čeka, GRU, OGPU, NKVD, KGB), kde je umístěn kamenný památník z proslulých Soloveckých ostrovů, jim však moskevské úřady zakázaly.  Připomínat zločiny Stalina, Beriji nebo Džerzinského se totiž už zase nedovoluje.

#VZemiKdeZítraBudeZaseJakoVčera

P.S. Kdo se chce dovědět o maršálu Koněvovi něco více, nechť si přečte legionářský deník plukovníka Zdeňka Stava „Povinnost nade vše“, sepsaný již počátkem 70. let. V něm tento účastník bojů na Dukle připisuje zbytečnou smrt tisíců Čechoslováků v karpatsko-dukelské operaci právě bezcitnosti, neschopnosti a hrubým chybám maršála Koněva, který m.j. osobně nařídil naprosto nesmyslný a nepřipravený noční útok 9.9.1944 u polské Machnówky.

Nebo vzpomínky sovětského maršála A.M. Vasiljevského, který o Koněvovi řekl: „…byl mimořádně hrubý a krutý člověk,… oddaný Stalinovi, ochoten pro splnění rozkazu obětovat neomezený počet životů… nikdy neváhal zradit kolegy.“

Anebo aspoň něco o zbytečné smrti 148 československých občanů při bombardování Mladé Boleslavi v první den míru, které Koněv schválil.

Pak snad pochopí, že ta socha měla z náměstí už dávno zmizet. Aspoň na tu zahradu ruské ambasády.

#KonevNaZahradu

(Foto: Andrej Parfjonov)

Na dně vypuštěného městského rybníku v ruské Kuse byla loni v létě nalezena socha Josifa V. Stalina. Obyvatelé města zůstali rozpolceni, co s ní dál. Dnes už  podle průzkumu agentury Levada hledí na Stalina pozitivně na 70 % Rusů. (Foto: Andrej Parfjonov)

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama