Pro začátek něco málo o tomhle absolventovi MGIMO už vypovídá fakt, že kvůli svým dvěma diplomovým pracím byl obviněn z plagiátorství, neboť 80 ze 127 stránek bylo opsaných a že jeho disertační práci plnou faktických chyb a zhovadilých závěrů sami ruští akademikové označili za „prostě absurdní“. Když se na to v r. 2017 přišlo, akademický senát doporučil udělený doktorát odejmout, ale vedení Ruské státní sociální univerzity se podvolilo a Medinskému nakonec titul zůstal. Navzdory plagiátorství zůstal i ve funkci ministra kultury (vzpomenete si někdo na našeho Krčála a Malou?), přičemž jako nejpravděpodobnější důvod se tak jeví právě jeho vyhraněný ideologický postoj, který povýšil ruský nacionalismus na nový level. Medinskij totiž už od r. 2012 stojí v čele Ruské vojenské historické společnosti (Российское военно-историческое общество) zřízené samotným Putinem s cílem „čelit pokusům o zkreslování ruské vojenské historie a podporovat patriotismus“. Kromě toho je autorem výroku „Kdo je proti Rusku, je proti pravdě“ a jeho krédem je důraz na vlastenectví a tradiční hodnoty a odmítání principů tolerance či multikulturalismu. I proto je také dlouholetým propagátorem myšlenky zavedení „vlasteneckého internetu“ regulovaného ruskou vládou jako protiváze svobodného internetu na Západě.
Medinskij proslul mimo jiné svými pozoruhodnými historickými exkurzy a paralelami – jednak obhajoval smyšlený mýtus o Panfilovcích bojujících pod Moskvou s tím, že to je „svatá legenda, která je prostě nedotknutelná“. A nedávno se zase nechal slyšet, že na procenta je v současných USA ve věznicích více lidí, než bylo v Sovětském svazu v GULAGu (což je sice nesmysl, protože v sovětských gulazích bylo podle odhadů 2 – 4 % obyvatel, ale nutno přiznat, že aktuální podíl 0,7 % vězněných Američanů je skutečně o něco vyšší než současných 0,6 % Rusů v ťjurme). Pro srovnání – u nás to je 0,2 %.
Medinskij kromě jiného také zpochybňuje existenci ukrajinského národa a tvrdí, že Rusové a Ukrajinci jsou jedno a totéž. A protože mu obzvlášť leží v žaludku perestrojka a Gorbačov, vypořádal se s nimi ve svém nedávném článku „Дипломатический триумф СССР“.
V článku si mimo jiné vzal na paškál usnesení Sjezdu národních poslanců SSSR z r. 1989, které poprvé veřejně odsoudilo Pakt Molotov-Ribbentrop, a označil ho přímo za „hysterickou pomluvu“ Stalina a jeho politiky. Tuhle skandální dohodu Sovětů s nacisty, která otevřela Hitlerovi cestu do Polska, Medinskij naopak považuje za diplomatický triumf. Neváhá tvrdit, že „v roce 1939 Kreml jednal ve svrchovaném zájmu národů SSSR a chránil jejich právo na existenci“. Není proto divu, že ruské Ministerstvo kultury stále častěji propaguje názor, že vedle Němců jsou skutečnými viníky 2. sv. války právě Poláci a Západ.
Mohlo by nám být jedno, že ministr Medinskij svými kroky omezuje svobodu slova v Rusku, nebo že svým bojem proti „falšování historie“ Rusům zpátky předkládá bolševický výklad dějin, který Moskva před 30 lety s pádem komunismu opustila. Ale fakt, že mu tu mnozí Češi v čele s prezidentem ve své omezenosti přicmrndávají a tuhle kremelskou propagandu dále šíří, je jen smutným příkladem, že ruská pátá kolona u nás dále posiluje a že tu máme zase nové kolaboranty, kteří klidně budou ochotni psát nové zvací dopisy.
#KonevNaZahradu
Vladimir Rostislavovič Medinskij