Naši policisté to nemají jednoduché. Když už vstanou od papírů, aby ochránili právo občanů svobodně demonstrovat se šibenicemi a provazy, a nebo právo občanů svobodně projevovat názor, že členy vlády by bylo nejlépe pověsit, jsou surově napadáni levicovými aktivistkami. Ale co horší, ledva se s těžkými zraněními dostanou na ošetřovnu, jejich utrpení nekončí. Musí čelit podezření, že se věci odehrály trochu jinak. Ale naštěstí se podařilo objevit záznam z vyšetření zraněného policisty v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích.
Přiblížila se doba odpolední vizity. Dr. Grünstein chodil od postele k posteli a za ním sanitní poddůstojník se zápisní knihou.
„Macura!“
„Zde!“
„Klystýr a aspirin! – Dlask!“
„Zde!“
„Co vám schází?“
„Poslušně hlásím, že mi Krejčová pohmoždila rameno! Udeřila mě rukou do ramene, potom mě chytila zezadu za krk z pravé strany, začala se mnou cloumat a poté na mě nalehla celou vahou. V tuto chvíli mi v rameni nějak křuplo.“
Dr. Grünstein po dobu své praxe přivykl být jemně ironickým, kterýž způsob působil mnohem vydatněji nežli křik.
„Aha, rameno,“ řekl k Dlaskovi, „to máte náramně těžký úraz. Je to opravdu náhoda, utrpět pohmoždění ramene v době, kdy tu demonstrují proti uprchlíkům, a člověk má jít rozhánět anarchisty. Já myslím, že vás to musí strašně mrzet.“
„Poslušně hlásím, pane oberarzt, že mně to strašně mrzí.“
„Tak vida, ono ho to mrzí. To je od vás náramně hezké, že jste si s tím pohmožděním právě teď na nás vzpomněl. V době klidu běhá takový chudák jako kůzlátko, ale jak vypuknou demonstrace, hned má luxaci, a hned mu ruce neslouží. Nebolí vás kolena, jak jste klečel na tom Schejbalovi?“
„Poslušně hlásím, že bolí!“
„A celé noci nemůžete spát, není-li pravda? Pohmoždění je velice nebezpečná, bolestná a těžká nemoc. My už tady máme s neurotiky dobré zkušenosti. Naprostá dieta a jiný náš způsob léčení se velice dobře osvědčil. Budete zde zdravější než v Píšťanech a mašírovat budete zpátky na služebnu, jen se za vámi zapráší“.
Obraceje se k sanitnímu poddůstojníkovi řekl: „Pište: Dlask, úplná dieta, dvakrát denně vypláchnout žaludek, jednou za den klystýr, ale pořádný, až bude volat všechny svaté, aby se to jeho pohmoždění leklo a vyběhlo!“
Druhý den dopoledne přišlo několik lékařů z proslulé komise. Vrchní štábní lékař Adam Tomášek přistoupil těsně k Dlaskovi: „To bych rád viděl, vy mořské prase, co si asi teď‘ myslíte!“
„Poslušně hlásím, že já vůbec nemyslím!“
„Himldonrvetr,“ hulákal jeden z členů komise, mávaje teploměrem, „tak von vůbec nemyslí. Pročpak, vy jeden siamskej slone, nemyslíte?“
„Poslušné hlásím, že já proto nemyslím, poněvadž je to u policie policistům zakázáno. Když jsem byl před měsícem u ochranky ústavních činitelů a poslali nás na FAMU, abychom sundali tibetskou vlajku, tak náš pan velitel Šejda nám říkal: ,Policista nesmí sám myslet. Za něho myslí jeho představení. Jakmile policista začne myslet, už to není policista, ale nějakej prachvšivej civilista. Myšlení nevede…`“
„Držte hubu,“ přerušil Dlaska zuřivě předseda komise, „o vás už máme zprávy. Der Kerl meint: man wird glauben, er sei ein wirklicher Idiot…“
Doktoři se podívali na sebe a zavolali státní zástupkyni Falkovou.
„Tohoto muže,“ řekl vrchní štábní lékař z komise, ukazuje na Dlaska, „odvedete dolů do kanceláře a počkáte na naši relaci a raport. Na městským soudu už mu to kušnění vyženou z hlavy. Chlap je zdravej jako ryba, simuluje a ještě kušní a dělá si legraci ze svých představených. Myslí si, že jsou zde jen kvůli jeho zábavě, že je celá policie legrace, špásovná věc. Oni vám to, Dlasku, ve Spálené ukážou, že služba není žádná sranda.“
(Autor se tímto omlouvá J. Haškovi za porušení jeho autorských práv)
P.S. „Ze strany obžalované k ničemu závažnému nedošlo. Musíme vzít v potaz, že fyzické kontakty na demonstraci jsou společensky akceptovatelné,“ prohlásil dnes předseda senátu Městského soudu v Praze poté, co zprostil studentku obvinění z násilí vůči úřední osobě. Rozsudek městského soudu je pravomocný.
