Loni v září obletěly celou zemi záběry, které připomínaly spíše situace z napínavých amerických filmů než selanku tuzemské politické scény. Na nich mladý muž uprostřed davu přistupuje k úřadující hlavě státu s pistolí v ruce a z bezprostřední blízkosti na ni střílí. Rozumně uvažující člověk ví, že střelba, byť z plastové hračky, na prezidenta republiky obklopeného ozbrojenými bodyguardy uprostřed přeplněného náměstí je tuze nebezpečný čin. Nikoliv snad přímo vůči cíli útoku (ten to odskákal jen nepatrnými modřinami), ale především vůči přítomné veřejnosti. Kdyby totiž bývali osobní strážci vykonávali svoji službu horlivěji, jistě by byli tasili své zbraně s ostrými a případné opětování střelby uprostřed davu mohlo skončit i nevinnými oběťmi. Nemluvě o tom, že útočník by měl touhle dobou už nad hlavou věnec a pár inchů hlíny.
Ač žádán žalobcem i obhájcem, exprezident k líčení nedorazil a rozsudek zatím ani nijak nekomentoval, a tak si místo toho připomeňme jeho dva protichůdné výroky týkající se samotné události v Chrastavě. Zcela bezprostředně po útoku, jak bylo z televizního záznamu patrné, si Klaus zachoval obdivuhodně chladnou hlavu, nezpanikařil a pohotově vyplísnil svoji ochranku slovy „No to se vám tedy moc nepovedlo“. Pak nerušeně pokračoval v chůzi mezi početnými diváky. To bylo chování rozvážného až chladnokrevného muže. Ale o pár dní později sám (nebo snad na radu poradců?) změnil slovník a útok označil za „..atentát na prezidenta republiky prvně za 100 let našeho moderního státu“. Za což si ovšem po zásluze obratem vysloužil přídomek „ufňukaná kremlofilní bába“. Těm, kteří se snad v druhém výroku exprezidenta zastávají, připomínám, že podstatou atentátu je usilování útočníka o život dotyčné osoby. A k tomu airsoftová pistole opravdu, ale opravdu nemůže sloužit. Škoda, že se dosud nikdo nepokusil objasnit, proč jsme byli svědky dvou tak naprosto odlišných reakcí, nota bene spíš v obráceném pořadí, než by bylo logické.
Včerejší soud se neztotožnil s prezidentovým pohledem na věc a nakonec odmítl i přísnější kvalifikaci státního zástupce (§ 325 TZ násilí proti úřední osobě), kde pachateli hrozila vyšší sazba, a zůstal u § 458 TZ výtržnictví. Je dobře, že kvalifikace Vondroušova skutku a výše uloženého trestu nakonec dopadla takhle. Pokud by totiž pachatel odešel od soudu bez trestu, znamenalo by to velký krok k anarchii, která má útoky na neoblíbené politiky za normu. Pokud by si ale měl za tuhle hloupou klukovinu sbalit věci a hlásit se na Pankráci, vrátilo by nás to zpět do doby minulé, kdy lidé skončili v base i za mnohem menší prohřešky.
Snad je to důkazem, že navzdory nevalné pověsti to vlastně s naší justicí není tak zlé. Uvedené rozhodnutí soudu, byť nepravomocné, tak docela příjemně kontrastuje s rozsudkem moskevského soudu, který za stejný trestný čin výtržnictví odsoudil loni v srpnu dvě členky Pussy Riot ke dvěma letům vězení za punkovou modlitbu v Chrámu Krista Spasitele. A to tam ty číči neměly s sebou ani špuntovku.
Autor si vyzkoušel airsoft i paintball a paintball bolí víc.
(obrázek v přehledu video.idnes.cz)