No, nevím jak čtenáři, ale osobně mám dojem, že jeden ze základních kamenů polistopadové demokracie byl právě vykopán a odvezen na skládku. Andrej se v rozhovoru vůbec netajil tím, že ho principy parlamentní demokracie vlastně nezajímají a že volby použil jen jako výtah k moci. A že ho ta parlamentní žvanírna zdržuje od toho, aby stát mohl řídit jako svoji firmu. Nakonec to není nic nového, to sliboval už v roce 2011, když přišel s „Akcí nespokojených občanů“, jejíž zkratka nápadně připomínala „Akci národní obrody“ – politické uskupení v pomnichovském Československu, které sdružovalo příslušníky inteligence a hospodářské oligarchie a vystupovalo s programem totalitarizace politického a veřejného života s prvky korporativismu. Navíc, vůdcovský princip si Babiš nechal letos na jaře posvětit na sjezdu ANO, když vykastroval stranický Morální kodex (zrušil povinnost odstoupit z politiky v případě trestního stíhání) a stanovy upravil tak, aby on sám měl plnou kontrolu nad kandidátkami. Po šesti letech je z ANO nejsilnější strana ve sněmovně a Babišovi spolustraníci, voliči a Miloš Zeman z něj právě udělali nejmocnějšího muže v zemi. Viva il Duce!
Čím se liší od předchozích premiérů, čeho bychom se měli vlastně bát a co je mu nejvíce vytýkáno? Je opravdu takový rozdíl mezi ním a jeho předchůdci?
Členství v KSČ: Mezi tuctem předsedů českých vlád bylo pět bývalých komunistů, z toho však jen ti tři úředničtí premiéři byli ve straně až do listopadu 1989 (Rusnok měl podanou přihlášku, ale nestačil vyfasovat legitimaci). Pithart vystoupil ze strany sám již po okupaci v září 1968, Zemana vyškrtli u prověrek o dva roky později. Babiš je tak prvním politickým premiérem, který byl ještě v listopadu 1989 kariérním komunistou a stranické knížky se zbavil po pádu režimu.
Pozitivní lustrace: Ve svazcích StB najdeme čtyři Babišovy předchůdce. Zatímco prvního českého premiéra Petra Pitharta komunistická Státní bezpečnost evidovala jako nepřátelskou osobu a náležitě ho šikanovala, Klaus a Zeman byli vcelku nic neříkajícími prověřovanými osobami. Tzv. ideovým spolupracovníkem byl Tošovský, který před listopadem služebně pobýval v Londýně. Ale v osobě agenta „Bureše“ máme poprvé v historii za premiéra člověka, který aktivně spolupracoval s tajnou policií.
Trestní stíhání: V průběhu výkonu funkce premiéra čelil hrozbě obvinění za dluhy firmy VAE její bývalý akcionář Mirek Topolánek, ale policie věc nakonec odložila. Šetření Grossovy kauzy s akciemi zastavila sama Prozřetelnost a v současnosti je tak trestně stíhaný už jen expremiér Nečas. V obou případech však vyšetřování následovalo až po skončení aktivní politické kariéry těchto politiků. O Čapím hnízdu, které kromě policie šetří evropský OLAF, bylo popsáno více než dost. Je třeba vzít na vědomí, že Andrej Babiš je prvním politikem, který usedá na křeslo premiéra zároveň jako trestně stíhaný.
Účelové obcházení zákona: Formálně dodržovat zákony, ale kašlat na morálku, to je umění, které ovládají zejména sociální demokraté. Nejčastěji tím, jak správně zneužívat poslanecké náhrady – Gross se Sobotkou si z nich našetřili na byty, Paroubek ukazoval novinářům sako a ptal se jich „kdo z vás to má“. To vše ale byly jen drobné v porovnání s kauzou korunových dluhopisů Agrofertu, jimiž si Babiš dodnes odsává zisk z holdingu do vlastní kapsy a stát tak přichází cca o 13,5 mil Kč ročně. Podobnou praktikou jsou kromě dotační šarády s Čapím hnízdem i dosud nevyjasněné převody akcií Babišovy společnosti Profrost, kterými si z holdingu zjevně vytahoval zisk ve výši půl miliardy korun bez zdanění.
Další nemravné kauzy: Čeští premiéři nebyli nikdy žádní svatoušci a více jak polovinu z nich by proslulý inspektor Trachta označil za „sprosté podezřelé“. Falešní sponzoři a údajné švýcarské konto stálo křeslo Václava Klause a poslalo ODS na dvě volební období do opozice. Aféru s financováním ČSSD zvanou „Bamberg“, kam si socani jeli pro peníze, dokázal Zeman ustát, ačkoliv o obsahu pěti pochybných schůzek s podnikatelem Vízkem veřejnosti lhal. Zato Grossovi naopak jeho strýček Vik s „křišťálově čistým“ miliónem v igelitce zlomil vaz. Topolánek se dokázal vysmeknout z toho, jak se mu podařilo prodat akcie ztrátové VAU s takovým ziskem firmě napíchnuté na zakázky z magistrátu, o Dalíkových pandurech nemluvě. Nečas se dodnes brání, že trafiky poslancům byly jen politické obchody a že jeho sekretářka a milenka si grandiózní odměny zasloužila, protože „dřela jako kůň“. Sobotku bude ještě nějakou chvíli strašit privatizace OKD. Téměř na každého z premiérů se něco najde.
Jenže Babišovy kauzy už dosáhly takových rozměrů, že stačily na dvě knihy i film – počínaje krajně podivným způsobem, jak ovládl Petrimex (předchůdce Agrofertu) na úkor většinového akcionáře, jak přebíral nepřátelským způsobem konkurenci (Kostelecké uzeniny), likvidoval nepohodlné konkurenty (Agro Jevišovice), čachroval s dotačními projekty (Čapí hnízdo), vyplácel minimální mzdu za otrockou práci (viz reportáž S. Uhlové) nebo inkasoval agrodotace na zemědělskou půdu, která mu nepatřila. A zatímco na ostatní premiéry praskly uvedené kauzy až v průběhu či po skončení jejich mandátu, tak o Babišově chování jsme všechny tyhle znepokojivé informace měli dávno před jeho jmenováním.
Konflikt zájmů: Tady nemá Babiš konkurenci. Až dosud neměla Česká republika v čele vlády někoho, kdo by měl takový konflikt zájmů pomalu při každém druhém hlasování ve Strakově akademii či ve sněmovně. Babišem řízené impérium (nedělejme si iluze, že svěřenský fond něco vyřešil) je roztaženo nejen do zemědělství, potravinářství, chemického průmyslu nebo médií, ale dále expanduje do dalších odvětví jako je těžba dřeva, a nově přes fond Hartenberg i do zdravotnictví a realit. Babišovy firmy jsou pevně přisáté na státní rozpočet i na evropské dotace – jen za posledních 10 let Agrofert získal veřejné zakázky za 35 miliard korun a objem toho, co mu ze svých kapes platí daňoví poplatníci, neustále roste. Na provozních dotacích a zelených bonusech inkasoval holding více, než kolik odvedl na dani z příjmu. Mezi jeho zdroje zisku patří Lesy ČR, Česká pošta, Čepro, Správa státních hmotných rezerv a další polostátní firmy. Jedna z jeho firem byla za manipulace se státními zakázkami dokonce trestně stíhána. Ne dosti na tom, Babiš jako ministr financí musel čelit podezření, že jemu podřízená Finanční správa v rozporu se zákonem účelově „zaklekla“ na konkurenta FAU a přivodila mu úpadek. Fakt, že to nezákonné rozhodnutí berňáku, které bylo ku prospěchu Babišova holdingu, teď budeme platit z našich daní všichni, je jen smutným důkazem toho, jak vypadá, když (se) stát řídí (jako) soukromá firma.
Můžeme mít spoustu oprávněných výhrad ke všem předchozím předsedům české vlády a a nenajdeme mezi nimi nikoho, kdo by mohl být označen za vzorného premiéra. Ale zároveň nikdo z nich nedokázal v sobě najednou soustředit všechny výše uvedené důvody, proč by se neměl stát nejmocnějším mužem v zemi. Nezodpovězenou otázkou tak zůstává – proč musela naše společnost 28 let po listopadu klesnout tak hluboko, že si ve svobodných volbách a s pomocí přímo zvoleného prezidenta dokázala dosadit na nejvyšší exekutivní post v zemi někoho takového, jako je Andrej Babiš?
Nechceme-li skončit tam, kam nastupující premiér posílá „Pravdu a lásku“, bude třeba s tím začít něco dělat. Jako první se nabízí jít už v lednu k prezidentským volbám a zbavit se toho nemocného, zlovolného a mstivého dědka, který Babiše do funkce jmenoval. To by byl dobrý začátek. Jinak totiž kromě pi*e budeme dalších pět let taky v jiném tělním otvoru. A ten si kapesníkem neutřeme. #timetoreturntovysočina
