V posledním čtvrtstoletí se ruský národní tým musel spokojit jen menšími úspěchy na mezinárodní scéně. V hlavách mnoha funkcionářů i hráčů stále i dnes ještě doznívá ozvěna z drtivé porážky ve finále studené války, ale zároveň nelze Rusům upřít sympatickou snahu udržet se v nejvyšší soutěži mezi vyspělými zeměmi. Pravda, los nebyl vůči Rusku zrovna milosrdný a do kvalifikační skupiny jim přidělil Brazílii, Indii, Čínu a Jihoafrickou republiku. Většina sportovních komentátorů a analytiků se shoduje, že s ohledem na aktuální výkonnost ruského týmu neobhájí sborná svoji pozici a do čtvrtfinálové osmičky světové ekonomiky tak namísto Ruska již příští rok postoupí Indie.
Silnou stránkou současného ruského týmu je především jeho kouč – Vladimír Putin. Ve svém pojetí navazuje na tradiční trenérskou školu Tarasova a Tichonova, v níž se odrážejí prvky po staletí osvědčeného přístupu k vedení týmu ve stylu Ivana Hrozného. Během svého působení musel Putin udělat v kádru i nepopulární kroky – prodejem do zahraničí se například zbavil několika drahých hráčů, jako byli např. Boris Berezovskij či Vladimir Gusinskij. Ruský tým přišel také o nadějného útočníka Michaila Chodorkovského, jenž si dovolil kritizovat trenérovu taktiku – Putin ho nejprve vyhodil ze soustředění a poté mu uložil disciplinární trest rovnou na 11 let. Chodorkovského, který byl před nástupem Putina ve špičkové formě, stála kritika tréninkových metod ruského kouče prakticky celou sportovní kariéru a návrat na hřiště už ani neplánuje.
Putinovi se naopak podařilo vychovat nové nadějné hráče, které nyní může pravidelně stavět do základní sestavy. V brance chytá stálice Dima Medvěděv, který si sám v minulosti již vyzkoušel trenérskou funkci. V útoku je aktuální střeleckou hvězdou ministr obrany Sergej Šojgu, zatímco obranu řídí vicekancléř Alexej Gromov. V záloze pak nastupuje spolehlivá trojice oligarchů Rotěnberg, Kovalčuk a Šamalov, kteří ve středu hřiště fakticky tvoří hru a zásobují nabíhající útočníky přesnými přihrávkami.
Trenér Putin ale nevyužívá u týmu jen své silné autority, také rétorickými schopnostmi umí podobně jako legendární sovětský kouč Vladimír Uljanov probudit nadšení i v řadách přihlížejících diváků a na tiskových konferencích také v řadách domácích novinářů. Jeho největší výhodou je schopnost vnést do hry moment překvapení – to prokázal zejména v posledním přátelském utkání s Ukrajinou, které se hrálo letos v březnu na Krymu. Ruský kouč tam v první minutě poslal na hřiště několik hráčů bez řádné registrace a dokonce i v jiných dresech. Přesto sborná v tomto zápase s převahou zvítězila, domácí se prakticky za celé utkání nedostali z defenzívy a na ruskou branku ani nevystřelili. Je pravdou, že někteří z ruských hráčů si během utkání kromě hrubé hry dovolili také slovní a fyzické útoky proti rozhodčím z OBSE, ale na výsledku zápasu se to nijak neprojevilo. Putinovi je třeba rozhodně přiznat, že dokázal národní tým stmelit a vtisknout mu svůj obraz hry, a tak se nyní opírá o nebývale silnou důvěru hráčů, funkcionářů i fanoušků.
V čem ale spočívají slabiny ruského týmu? Rusko sice disponuje největším hřištěm na světě, ale jeho hlavní problém tkví už v samotné velikosti členské základny. Ve zmíněné kvalifikační skupině mají méně hráčů už jen Jihoafričané, ostatní týmy mají troj- až desetinásobně větší hráčskou základnu, nemluvě o výrazném rozdílu v zastoupení žákovských a dorosteneckých kategorií. Navíc, celkový počet aktivních hráčů v Rusku stagnuje či dokonce klesá, průměrný věk hráčů je již za výkonnostním zenitem a ještě k tomu národní tým trpí permanentním odlivem talentů do zahraničních ligových soutěží.
Realizační tým Ruska si musí přiznat, že ani materiální a technické vybavení sborné už není na takové úrovni, aby mohlo konkurovat nejlepším týmům světa. Nejdražší olympiáda v historii sice letos v Soči ukázala, že Rusko umí sehnat finance na kvalitní sportovní zařízení a zorganizovat velkolepý podnik, ale za cenu značného vyčerpání vlastních zdrojů, které budou chybět při výchově nové hráčské generace. Ruská střediska vrcholového sportu i nejvyšší liga je kromě toho zoufale závislá na dovozu špičkových tréninkových technologií i zahraničních hráčů. Navíc soupeři jako Čína a Indie již dávno zařadili do svého tréninkového programu využití jak jaderné technologie, tak i poznatků z vlastního kosmického výzkumu. Brazílie pro změnu vylepšila a dále zkvalitňuje svoji infrastrukturu tím, že se chopila organizace dvou nejvýznamnějších sportovních událostí krátce po sobě – mistrovství světa v kopané a letní olympiády. A tak se zdá, že v blížící se kvalifikaci Rusko může uspět jen proti papírově nejslabšímu ze skupiny – jihoafrickému týmu.
Pozice ruského týmu se navíc výrazně oslabila po zmiňovaném zápase na Krymu. Společná disciplinární komise EU a USA se dohodla na bezprecedentním postupu proti „sborné komandě“. Klíčoví hráči ruského týmu dostali za své chování dodatečně červenou kartu a stopku na několik mezinárodních utkání. Navíc hrozí, že před kvalifikačními zápasy nebudou mít Putinovi svěřenci možnost jezdit na tradiční soustředění do Evropy nebo trénovat v nejlepších tréninkových a rehabilitačních centrech v zámoří.
Současný vývoj tak ruskému týmu nejspíš výrazně zkomplikuje postup mezi nejlepší světovou osmičku a není vyloučené, že nakonec vypadne i z žebříčku Top 10. K dokreslení všeho je ve hře i varianta, že se mistrovství světa bude konat nakonec úplně jinde než v Rusku, či případný bojkot šampionátu, podobně jako moskevské olympiády v r. 1980, tedy bez účasti nejlepších světových týmů. Jisté je, že tohle by asi ruské fanoušky nejpopulárnějšího světového sportu zrovna nepotěšilo.
Autor je rekreační fotbalista.
Foto: Brazilská prezidentka Dilma Rousseff, Prezident FIFA Sepp Blatter a ruský prezident Vladimir Putin (RIA Novosti/REUTERS)
