Jsem dalek tu kádrovat přispěvatele tohoto projektu, to ať si případný zájemce udělá vlastní názor na jednotlivé autory a jejich publicistická díla. I když a priori musím upozornit, že asi ne každý bude mít žaludek na to číst provokativní komentáře, obskurní směsky překroucených faktů vytržených z kontextu nebo naopak zasazených do zcela absurdních souvislostí až po vyložené bláboly. Hájkův internetový magazín totiž neskrývá své poslání provokovat k přemýšlení nejen nad mediálním obrazem současnosti, ale rád zpochybňuje zaběhlé stereotypy, axiomy a jiné věčné pravdy. Svými hlavními tématy pak redakce PP na straně jedné vede otevřené křižácké tažení proti „havlismu“ a „pravdoláskařům“, aby na straně druhé ve jménu boje proti eurounijnímu socialismu a za zachování křesťanských hodnot ráda a často nepokrytě nadbíhala Kremlu a dalším autoritativním režimům. Klausovým pochlebovačům se tak podařilo vytvořit politický bulvár ponejvíc IV. cenové skupiny, jehož jednotící linií je protievropská, protiamerická a antisemitská propaganda, za kterou by se nemusel stydět ani Joseph Goebbels.
Názvem i obsahem se PP do značné míry podobá internetové verzi amerického měsíčníku CounterPunch. Ten je sice označován za krajně levicový, ale stejně jako PP nenechává na Západu nitku suchou a má společné výrazné proruské a protiizraelské směřování. (Kdybych chtěl psát ve stylu PP nebo CP, musel bych logicky obě jejich redakce podezřívat z napojení na ruské tajné služby). Laskavého čtenáře by mohlo třeba napadnout, že spuštění magazínu 1. dubna 2013 byl nejapný aprílový žert, nebo že provokativní články v PP jsou jen nevkusnou, do krajnosti hnanou recesí, kterou se autoři baví na účet veřejnosti. Ale chyba lávky – angažmá redaktorů PP v krajně pravicové Národní demokracii a jejich spolupráce s krajní levicí na demonstracích proti EU a na podporu Ruska jsou míněny zcela vážné.
Ale navzdory tomu všemu je vlastně dobře, že PP existuje. Je totiž v zájmu všech čtenářů, aby i kontroverzní, směšné či dokonce odpudivé názory nadále měly prostor k publikaci. A to i v případě, že se vám bude příčit některé články vůbec dočíst do konce. Platí totiž pro něj Voltairovské „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat.“ Protiproud je tak jedním z řady důkazů, že u nás zaplaťpánbů platí a funguje Základní listinou práv a svobod (čl. 15 a čl. 17) garantovaná svoboda myšlení a svoboda projevu. Byť ze samotného obsahu PP byste snadno mohli dostat dojem, že nejpozději zítra se probudíme umlčeni v otroctví.
Hájek svým podtitulem poněkud manipulativně odkazuje na svého jmenovce Friedricha Augusta a jeho stěžejní dílo. Neuvědomuje si, že na rozdíl od autoritativních či totalitních režimů není v demokracii plavba mainstreamem cestou k nesvobodě. Zatímco v totalitárním státě bude názorová řeka svázána cenzurou a umělou regulací s mnoha přehradami, ve svobodné zemi si myšlenkový tok svůj směr nachází sám a proudem vytváří vlastní hlavní koryto i vedlejší ramena. Nevím, zda některý z redaktorů PP vůbec někdy sjel nějakou řeku, ale troufnu si odhadnout, že za ta léta budu mít na svém pádle víc zářezů. Zůstávat v protiproudu, totiž znamená nikam nedojet. Voda odjakživa teče sama z kopce dolů k cíli vodákova putování a protiproud neboli „vracák“ je dobrý jen na zastavení či zpomalení plavby. Nikdo rozumný, kdo chce během dne někam doplout, v protiproudu nezůstává déle, než je nezbytné. Navíc pod jezem je třeba se protiproudu úplně vyhnout, neboť je mnohem zrádnější – zachytává to největší svinstvo, jež s řekou pluje, vytváří nebezpečné naplaveniny a ve vývařišti dokáže nezkušené vodáky dokonce připravit o život.
I proto mi nezbývá než parafrázovat Hájkovo úvodní heslo: Každý má svou volbu: Rozhlédnout se v proudu a včas se připravit na peřeje, nebo se PROTIPROUDEM nechat zanést k okraji, kde voda zahnívá ve slepých ramenech řeky či utopit se ve vodním válci pod jezem.“
Krátce po dopsání tohoto blogu přinesly zpravodajské servery informaci, že PROTIPROUD obdržel od Českého klubu skeptiků Sisyfos bronzový „Bludný balvan“. Kdo tuhle cenu zná, tak ví, že se dostává opravdu, ale opravdu do správných rukou.
Autor je rekreační vodák-kanoista