O tom, že státní zastupitelství jednoho dne obvinění musí vznést, přitom nebylo pochyb. Když v loni v červnu nechal VSZ Ivo Ištvan uvěznit tři bývalé poslance, bylo přinejmenším docela podivné, že stíhání jsou jen příjemci údajného úplatku, ale obviněn není ten, kdo „úplatek“ nabízel.
Taktika státního zástupce byla však jasná – zbytečně neriskovat a nechat „sprostého podezřelého“ vydusit a vyvolat v něm pocit, že mu „teče do bot“. V době, kdy Nečase chránila poslanecká imunita, ani nepodal návrh na jeho vydání k trestnímu stíhání, neboť nechtěl riskovat, že by mu Poslanecká sněmovna kauzu jednou provždy smetla ze stolu. Vyšetřovatel dokonce jeho výslech jako svědka odkládal tak dlouho, až se sám Nečas musel dožadovat se alespoň podání vysvětlení.
Expremiérova procesní imunita ale skončila rozpuštěním sněmovny na konci letních prázdnin. Státní zástupce se mezitím musel vypořádat s rozhodnutím Nejvyššího soudu, jímž bylo zastaveno trestní stíhání exposlanců. A trvalo mu více jak pět měsíců zformulovat text obvinění, o němž se (snad) domnívá, že by mohl mít šanci v dalším řízení obstát. A stejně jako v proslulé „Vraždě v salonním coupé“, tak i v kauze trafikantů (podobně jako v kauze Opencard) se ze svědka stal obviněný. Doufejme jen, že orgány činné v trestním řízení nepoužívají stejně jako inspektor Trachta vyšetřovací metodu zvanou „šrapnel“.
Nyní se budou právníci přít o to, zda rozhodnutím Nejvyššího soudu je úplatek jednou provždy pojmově vyloučen (tzn. žádný trestný čin se nestal), nebo zda soud pouze rozhodl o procesní nezpůsobilosti exposlanců být trestně stíhanými. To ovšem je ryze odborná věc, jejíž nuanci laická veřejnost těžko pochopí a která nakonec opět skončí u Nejvyššího soudu.
Nejzajímavější na celé věci jsou však bezprostřední komentáře politiků – i když Kalouskovo a Bendovo vystoupení bylo jen opakováním toho, jak se k věci oba pánové vyjádřili před půl rokem. Pozoruhodný je ale posun v komentářích vládních a levicových politiků.
Předseda ústavně-právního výboru sněmovny Jeroným Tejc (ČSSD) připustil, že Nečasovo jednání nejspíš trestným činem není a kauzu označil především za „politickou korupci“. Dokonce i předseda KSČM V. Filip (kterého nikdo nemůže vinit ze sympatií k Nečasovi) byl ve svých vyjádřeních neobyčejně krotký a vyjadřoval jen důvěru v nestrannost vyšetřování. Jakoby i jim konečně došlo, že příští na řadě mohou být oni sami či jejich spolustraníci v krajských zastupitelstvech a úřadech.
Nakonec, jak správně poznamenal ve včerejších Událostech a komentářích jeden z kolegů právníků specializujících se na ústavní právo – podle této logiky státního zastupitelství by každé koaliční vyjednávání mohlo být předmětem trestního stíhání. Snad proto se pánové z Babišova ANO ke kauze raději vůbec nevyjadřují, protože sami dobře vědí, jaké politické „dealy“ a jaké pozice ve státních firmách si v rámci koaličních dohod pro sebe vybojovali.
V tomto kontextu se obvinění expremiéra jeví jako odvážný, ale zároveň zoufalý čin vrchního státního zástupce. Jenže poté, co v důsledku policejní monstrakce na Úřadě vlády padla samotná vláda, Ištvan nemá na vybranou – kauzu už nemůže nechat „vyhnít“ do ztracena (např. odložením věci podle § 159a trestního řádu) a musí jí dostat před soud stůj, co stůj. Pokud by tohle salto mortale ustál a Nečase soud odsoudil třeba i jen k podmíněnému trestu, pak Ištvana čeká aplaus a možná i povýšení na Nejvyššího státního zástupce. Ale až mu soud expremiéra zprostí, kariéře olomouckého zástupce to zlomí vaz.
(autor jako daňový poplatník sleduje na co VSZ v Olomouci užívá prostředky ze státního rozpočtu)
PS. Ví snad někdo něco nového o výsledcích vyšetřování zkorumpovaných státních zakázek, kvůli kterým byla celá tahle akce údajně spuštěna?
Foto v těle článku a přehledu: Cimrmanova drezína Pullmánek určená k výjezdu policejních oddílů k vlakovým loupežím, v popředí „Eisenbahntrio“ inspektoři Hrouda, Landisch a Surový při kolaudační jízdě (© Divadlo Járy Cimrmana)
