V posledním blogu jsem psal o tom, že Miloš Zeman by jistě rád zapomněl na výsledky volebního týdne, v němž jeho favorité dostali za uši. Jenže stačilo pár dalších dní a vypadá to, že hlava státu by nejspíš chtěla vymazat z paměti i další týden…
Místo aby trapnost s pozdním příchodem české delegace na pohřeb slovenského prezidenta „vyšuměla“ do ztracena, tak prezidentova mluvčího nenapadlo nic jiného, než se několik dalších dní hádat s experty z Řízení letového provozu a tvrdit jim, že prezidentský speciál nedostal „absolutní přednost“. Přitom ta Zemanova hlásná trouba zjevně vůbec nepochopila, že na rozdíl od pozemní dopravy, kde auta mohou zastavit a nechat prezidentskou kolonu projet, tak zastavit dopravní letadlo ve vzduchu dokázala jen sovětská stíhačka v r. 1983 a byla z toho tehdy velká nepříjemnost. Ovčáčkovi nezbylo než dál hledat viníka zpoždění a přitom se zcela bezdůvodně otřel také o pracovníky slovenského protokolu. Chvíli to vypadalo, že na paškál by mohli jít piloti vládní letky za to, že z vojenského Challengeru nevymáčkli při cestě do Bratislavy nadzvukovou rychlost, ale nakonec Kancelář prezidenta dostala spásný nápad a obvinila ze zpoždění údajný protivítr. Kdo by si v té chvíli nevzpomněl na legendární vzduchoplavce, kteří vlivem silného protivětru nechali Stuttgart daleko před sebou? Škoda jen, že Zeman nevyužil zpoždění k napsání nějakého stěžejního díla jako byla Cimrmanova opereta „Proso“… Maličko tu výmluvu kazí jen názor meteorologů, že zas tak silný protivítr nebyl, ale alespoň v tom obvinění konečně nefiguruje žádný člověk. Příroda se totiž lidské blbosti hradního mluvčího a jeho šéfa bránit nemůže.
Ještě před pondělním příjezdem dalajlámy bylo jasné, že Zeman odmítne účast na jakékoliv akci spojené s návštěvou tibetského duchovního v Praze. Ovšem ve snaze ochránit dobré vztahy se svými čínskými sponzory bylo třeba ukázat vetší míru servilnosti vůči Pekingu, než jen prosté ignorování přítomnosti světově uznávaného nositele Nobelovy ceny míru. Proto Správa Pražského hradu v čele s estébákem Ivo Velíškem (krycí jméno „Obchodník“) nedovolila organizátorům umístit pódium pro setkání s dalajlámou před sochou TGM, tj. na stejném místě Hradčanského náměstí, kde v únoru mohl řečnit Konvička s Blokem proti islámu. Kancléř Mynář pak sám lhal o tom, že Hrad jen doporučil pódium přemístit. Jenže pomocnou ruku podal „havloidům“ obratem ředitel Národní galerie Jiří Fajt (to je ten, kterého Zeman tvrdošíjně odmítá jmenovat profesorem) a organizátorům dal souhlas s umístěním pódia před Šternberský palác. Když se to ovšem Hrad dověděl, nezbylo než vymyslet plán, jak celé Hradčanské náměstí uzavřít. Problém byl v tom, že na rozdíl od březnové návštěvy čínského prezidenta, kdy Zeman nechal zrušit řádně oznámenou demonstraci s poukazem na vymyšlené bezpečnostní důvody, se tento argument už nedal použít. Proto Hrad zatlačil na šéfa českých hasičů generála Drahoslava Rybu, aby narychlo zorganizoval cvičení hasičů a zajistil zábor celého náměstí. Jenže Ryba se o věci neprozřetelně zmínil svému šéfovi, ministrovi vnitra Chovancovi, který měl naštěstí dostatek soudnosti a vrchního hasiče s tím geniálním nápadem vyhodil. Dalajláma tak na Hradčany v klidu dorazil a Zeman rudý vzteky mohl jen z okna své kanceláře sledovat tisícovku jásajících pravdoláskařů a les tibetských vlajek.
Nicméně nátlak z Hradu na ostrakizaci tibetského mnicha byl i tak dostatečně silný a odvahu se s dalajlámou sejít našel ze Sobotkova kabinetu jen ministr kultury Daniel Herman, jehož úřad je jako ústřední orgán státní správy věcně příslušný pro věci církví a náboženských společností. To ovšem naštvalo nejen Zemana, ale také Milošovy kamarády, kteří mají v Číně svůj business a čeká je proto mytí hlavy od čínských rozvědčíků. Proto Zeman ještě v úterý zorganizoval podpisovou akci pro neuvěřitelně podlézavý dopis, v němž čtyři nejvýznamnější ústavní činitelé ohnuli hřbet do pravého úhlu a zasunuli své hlavy do čínské řiti. Samotné znění prohlášení v zásadě jen potvrzuje politiku vlády, ale jeho kontext téměř naplňuje znaky proslulého dopisu 99 pragováků či Slibu věrnosti Říši z léta 1942.
Kdyby býval Hrad přešel Hermanovo setkání mlčením a nepřinutil ty tři bossy z ČSSD k předklonu, tak by v úterý odpoledne dalajlámu poslouchalo v Lucerně jen pár desítek intelektuálů, ve středu by k tomu v Lidovkách vyšel krátký sloupek a do konce týdne by byl klid. Ale reakce na ostudné prohlášení byla rychlá – množství politiků, osobností či komentátorů označilo dopis za ponižující a vyjádřilo své znechucení nad chováním premiéra a předsedů obou komor Parlamentu. Na pět desítek poslanců a senátorů, kteří původně o dalajlámu nejevili zájem, se s ním sešlo v Senátu. Stranou nezůstala ani akademická obec, která si stále dobře pamatuje nejen ostudu z loňského 17.11. na Albertově, ale i jarní policejní zásah na FAMU vyvolaný Hradní ochrankou. Tak během středy mnohé české univerzity na protest proti servilnímu postoji nejvyšších státních představitelů vyvěsily tibetské vlajky a další Zemanovi odpůrci začali sepisovat petice. Navíc, k akademikům a pravdoláskařům se tentokrát připojili i ekonomové, kteří sečetli slibované čínské investice a konstatovali, že ve skutečnosti nestojí ani za řeč a že jejich vliv na českou ekonomiku je zanedbatelný. Dokonce i ministr financí Babiš smutně přiznal, že halasné čínské akvizice fotbalového klubu Slavie a letecké společnosti Travel Service nepřinesly do státní pokladny ani korunu.
Jenže to horší mělo ještě přijít. Ve středečních večerních zprávách vyšlo najevo, že podpis socdem funkcionářů pod prohlášením byl vynucen pod nátlakem z Hradu, že by Sobotkova vláda jinak nemusela vydržet do voleb. Kdo si pamatuje, jak Zeman ignoroval už před třemi lety výsledek voleb a proti vůli Poslanecké sněmovny jmenoval Rusnokovu úřednickou vládu, musel tuto výhrůžku brát vážně. Zeman totiž podle čl. 62 Ústavy disponuje právem kdykoliv premiéra (i bezdůvodně) odvolat a v minulosti již tento krok naznačoval. Proto Bohouš Sobotka raději vyměnil vlastní důstojnost za pár týdnů příměří a donutil Hamáčka se Štěchem „hledat, kde má panda díru“ (copyright na tuto geniální hlášku patří Petru Honzejkovi z HN). Redaktor Českého rozhlasu Petr Nováček pak pustil do éteru to, o čem se zatím jen šuškalo – že jak ČSSD, tak volební tým Miloše Zemana jsou napojeni na čínské finanční zdroje. To je vcelku pochopitelné, zejména vzhledem k tomu, že Kreml má svých starostí dost a vyčerpal se podporou Brexitu a Trumpa, a tak peníze pro Zemanovo znovuzvolení je třeba hledat dál na Východ.
Není proto divu, že v noci na čtvrtek se Miloš špatně vyspal a jeho zatraceně blbou náladu schytal hned ráno pro změnu ministr spravedlnosti, který poslal na Hrad návrh na povýšení dvou vysokých činitelů vězeňské služby do generálských hodností. Návrh sice před časem schválila bez problému vláda, ale protože Robert Pelikán se v úterý kriticky vyjádřil k podlézavému pročínskému prohlášení, Zeman mu za to na oplátku „sejmul“ Dohnala a Michalidise. Každému je jasné, že hlava státu se tím odmítnutím jistě nechtěla nijak pomstít, zejména, když své rozhodnutí neodkázala ani nijak kloudně vysvětlit, že.
Smrad linoucí se z Hradu dosáhl nové intenzity v pátek, a to v souvislosti s přípravou předávání státních vyznamenání k příležitosti svátku 28. října. Provalilo se, že jedním z vyznamenaných měl být i strýc ministra Hermana, pan Jiří Brady, který přežil Osvětim a celý život věnoval památce obětí holokaustu. Sám prezident už před časem přijal návrh poslanců na udělení řádu T.G. Masaryka tomuto 88 letému muži, jinak držiteli celé řady zahraničních vyznamenání. A o nominaci samotného Bradyho nedávno informoval protokolář Hradu Forejt. Jenže nyní se ukázalo, že Zeman při osobním setkání s Hermanem na slovenské ambasádě pohrozil ministrovi kultury, že pokud se sejde s dalajlámou, tak on jeho strýci vyznamenání neudělí. Herman, jak známo, dalajlámu přijal ve své pracovně a v pátek přišel „zasloužený trest“ – Bradymu oznámili přímo z Hradu, že žádné vyznamenání nedostane. Ministr celou story popsal v přímém přenosu v televizi – ale Ovčáček neváhal a ministrovo oznámení ihned označil za „сказки“. Zprávu o odvolaném vyznamenání pak rychle roznesla agentura REUTERS, takže původně česká ostuda stačila oběhnout kolem celého světa. Není divu, že tohle rozhodnutí pamětníkům připomnělo bolševické metody, kdy příbuzní pykali za činy svých rodinných příslušníků. Na internetu se tak objevil návrh, že by „Zeman s Ovčáčkem měli dostat Nobelovu cenu za fyziku, neboť vynalezli žumpu, která nemá dno.“ (Pozn. 24.10. – aby ta žumpa nevyschla, tak v neděli ještě Ovčáček srovnal vyškrtnutí Bradyho s Havlovým rozhodnutím neudělit stejný řád H. Zilkovi – a postavil tak vedle sebe osvětimského vězně s agentem StB).
V pátek večer potvrdil rektor UK Tomáš Zima, že prezident opět nepozval některé rektory veřejných vysokých škol na hradní oslavy 28. října. České univerzity se proto rozhodly opět jako celek z účasti omluvit, takže ani letos (stejně jako v minulých letech) nebude akademická obec zastoupena na nejvyšší úrovni. Zemanova reakce přišla vzápětí – oznámil, že ty z rektorů, kteří letos na jeho mejdan nepřijdou, už příští rok nepozve. Aktuální sobotní dohra toho všeho je oznámení o konání „trucoslav“ státního svátku, kdy řada politiků a aktivistů vyzvala k bojkotu slavnostního večera na Hradě. Počet veřejných omluvenek z účasti na Zemanově večírku neustále roste a tak se zdá, že ve Vladislavském sále budou hlavní stafáž při předávání medailí Milošovým kamarádům tvořit především komunisté a věrní důchodci z Osvětiman.
Do příštího pátku, kdy si připomeneme vznik republiky, se toho asi moc nezmění – ledaže by Zeman vyhověl výzvám k abdikaci. I když v to ze čtenářů nikdo nevěří, tak jestli se to nějakým zázrakem stane, můžete průběžně sledovat na stránkách: Je ten čů*ák ještě prezidentem?