Včera vláda oznámila, že hodlá ze státního rozpočtu utratit 2 miliardy za reklamu na dovolenou v tuzemsku. Podle zveřejněného mediálního plánu významná část z těch peněz skončí v médiích ve svěřenském fondu premiéra. Že ministři necítí premiérův konflikt zájmů už nikdo ani neřeší. Ale zjevně ani neřeší fakt, že našinci v důsledku pandemie i ekonomické nejistoty výrazně omezili dovolené v zahraničí a nezbývá jim tak nic jiného než pobyt v české kotlině či na moravském poli.
Shodou okolností jsem ve stejný den, kdy vláda přišla s tím geniálním nápadem, měl možnost hovořit též se třemi přáteli, které nezávisle na sobě postihl COVID-19.
Ten první chytil koronavirus neznámo kde už na počátku pandemie, prošel si všemi příznaky, nechal se otestovat a a na výsledky čekal 5 dní než se dověděl, že je pozitivní. Vyléčil se doma sám s pomocí Paralenu a péče vlastní manželky. Potom čekal dalších 14 dní na dva negativní testy. Prozvonit se někam pro informaci bylo nemožné, lékařský personál byl sice ochotný, ale informační systém naprosto nefunkční.
Toho druhého postihla naštěstí jen karanténa vyvolaná skutečností, že se zúčastnil jediné krátké pracovní schůzky, na níž byla přítomná pozitivní nositelka COVID-19. Byly z toho dva týdny homeoffice a vyhozené dva a půl tisíce za test, který byl (zaplaťpánbů ty peníze) negativní. O nějakém systematickém trasování nemohla být ani řeč.
Toho třetího nakazil kolega z práce, přičemž hned jak se objevily příznaky, mazal k lékaři a na stěr. Na test čekal tři hodiny a na jeho výsledek 3 dny. Rodina musela do karantény, přičemž na žádnou z telefonních linek hygienických stanic určených pro pacienty se nemohli dovolat. Po této zkušenosti raději nenahlásil některé z přátel, že s nimi byl v kontaktu. Nechtěl, aby si procházeli to martyrium. Z rozhovoru navíc vyplynulo, že mnozí z nich, co příznaky ani neměli, se odmítli dobrovolně testovat mimo jiné i proto, že nechtěli ztrácet čas a zbůhdarma vyhazovat peníze.
Všichni se shodují v jednom – po více jak čtyřech měsících od vyhlášení pandemie je systém nefunkční, testy drahé nebo jejich výsledky trvají věčnost. Kdo není trpělivý při vyhledávání informací na internetu a chtěl by se prozvonit na call centra či hygienické stanice, neuspěje. S ohledem na neexistenci léku „jsou tím nejpevnějším pilířem našeho zdravotnictví nekonečně pečující manželky pacientů“, jak napsal jeden z nich.
Od počátku pandemie tvrdím, že jádro úspěchu boje s nákazou spočívá v masívním testování a trasování, podobně jak to dělá Tchaj-wan či Korea. A že vláda má namísto záchrany aerolinek vlastněných Babišovým kamarádem investovat zejména do systému monitoringu nákazy a reportingu. Výsledek testu se nedovíte na internetu pod individuálním kódem, ale laboratoře ho posílají poštou jak v 19. století. Dodnes nejsou veřejnosti k dispozici třeba mapy s aktuálním výskytem na úrovni obcí, jen okresů. K dnešnímu dni bylo u nás provedeno 650.000 testů, což je v přepočtu na obyvatele až 28. místo v Evropě. Před námi jsou v testování nejen pobaltské státy, které mají méně nakažených, ale i Srbsko a Bělorusko. Přitom za ty 2 miliardy, které hodlá vyhodit ministryně Dostálová za nesmyslnou reklamu, by mohly být provedeny nejméně další 2 miliony testů. To by ale nesmělo být Ministerstvo zdravotnictví, stejně jako Ministerstvo místního rozvoje, řízeno Babišovými lidmi z ANO.
Sám premiér se při vstupu do politiky nechal slyšet: „Jsme schopný národ. Jen nás řídí nemehla“. Teď to jeho vláda jen potvrzuje. O to hůř, že jde navíc o nemoc, která je smrtelná.
COVID-19 je infekce. Zatím proti ní nemáme lék.
ANO je rakovina. Lze se jí zbavit volbami.