Reklama
 
Blog | Martin Kryl

Chucpe – tvé jméno je Čína

Ani po několika měsících není dosud s definitivní jistotou potvrzené, jaký je vlastně původ koronaviru vyvolávajícího onemocnění s názvem COVID-19 přezdívané "čínská chřipka". Dosavadní události nám ale dávají jedinou jistotu v tom, že nejlidnatější stát na planetě předvedl vůči zbytku světa nebetyčnou drzost, jakou nepamatujeme ani z dob sovětského cynismu po havárii v Černobylu.

Čína nejdříve dovolila, aby virus zmutoval a rozšířil se mezi lidi. Zavřela a umlčela lékaře a novináře, kteří před ním chtěli varovat. Pak o něm lhala vlastním lidem i světu. Potom na Západě skoupila potřebný zdravotnický materiál. Nakonec přiznala průšvih a požádala ostatní země o pomoc. Když humanitární zásilky z celého světa dostala a situaci se jí podařilo zkrotit, bylo již v Evropě a Severní Americe pozdě. Role se postupně obrátily a Čína sama začala ochranné pomůcky vyvážet na Západ – ovšem za ceny 5-10x vyšší než před pár měsíci a podle Italů k nim dokonce přibalila i ty, co dostala předtím od nich zdarma(!). A protože s tím, jak epidemie přerostla v pandemii, rostla zároveň stejně rychle i poptávka, vrhla se Čína do masové výroby a spolu se zdravotnickým materiálem začala do světa vyvážet i svou propagandu. Jedno takové letadlo s krabicemi předražených roušek přišli osobně přivítat dokonce náš předseda vlády a dva vicepremiéři, aby v trapném divadle na letištní ploše odehráli potupný kus s děkovačkou komunistickému režimu. Podobnou propagandistickou šmíru sehrál i srbský prezident Vučič. Ale sotva Evropě začaly pomáhat jiné země, které pandemii zvládly lépe než Čína, jako třeba Tchaj-wan, soudruzi z Pekingu se ohradili a čínský velvyslanec v Praze si dokonce na to postěžoval. Jako kdyby mu vůbec nedošlo, co jeho země zavinila a spáchala.

Ještě před dvěma týdny se naši politici vytahovali a předháněli, kdo zajistí více čínských roušek, ale netrvalo dlouho a dnes celý svět lamentuje nad otřesnou (ne)kvalitou čínských dodávek zdravotnického materiálu.

Falešné či nekvalitní testy na koronavirus, jejichž chybovost byla až 80 %, dodala Čína nejméně do Česka, Itálie, Španělska, Turecka, Ukrajiny, Velké Británie a nejspíš i do dalších zemí. Španělé jich na 58,000 vrátili, Britové jich nakoupili 17,5 milionů a za část z nich chtějí peníze zpět.

Reklama

Austrálie, Finsko, Irsko, Kanada či Nizozemí si stěžují na mizerné čínské roušky, které se nedají nosit nebo vůbec nesplňují deklarované parametry ochrany. Holanďané jich vraceli na 600,000.

Francouzští zdravotníci si pro změnu vyzkoušeli ochranné obleky zakoupené z Číny s tím výsledkem, že se jim po vybalení rozpadly v ruce.

Pakistánci zjistili, že namísto objednaných respirátorů N-95 (třída FFP2)  jim Číňané poslali roušky vyrobené ze spodních kalhotek.

Podřadnou kvalitu měly třeba i čínské infračervené teploměry nebo dezinfekce. Ale nakonec se vždy čínské ministerstvo zahraničních věcí proti všem námitkám ohradilo a prohlásilo je za politizaci a propagandu namířenou vůči Číně.

A aby toho nebylo dost, tak miliony lidí pobouřilo na internetu video, na němž si čínský dělník v továrně otírá boty rouškami vyrobenými pro export a pak se tomu vysmívá.

Kdo někdy nakupoval čínské spotřební zboží, nemůže být překvapen mizernou úrovní, která je daní za rychlost dodávky, cenu či množství. Už tři desítky let jsou naše obchody zaplaveny laciným brakem s minimální trvanlivostí a mizernou užitnou hodnotou, často bez potřebné certifikace, anebo dokonce zdraví škodlivé. Ačkoliv Česká obchodní inspekce podniká pravidelné razie a zboží zabavuje, přesto nenajdete u nás asi nikoho, kdo by neměl zkušenost, že zakoupená hračka z Číny nevydržela ani jeden den, případně, že výrobek tvářící se jako originál, byl jen lacinou napodobeninou. Čínské zboží se tak v mnoho ohledech stalo synonymem pro zmetky a fejky. To se ukázalo i v případě zdravotnického materiálu, kdy místo značkového výrobku dle americké licence byl z čínského Guangzhou dodán mizerný padělek.

Ovšem tím největším čínským šmejdem u nás není laciný šunt či falešné značkové výrobky prodávané stánkaři v tržnicích. Kvůli svým postojům a projevům se jím stal bohužel sám prezident Miloš Zeman, který je v Česku nejhlasitějším zastáncem zájmů čínských komunistů.

Nebylo tomu tak vždy. Nedlouho poté, co převzal vedení ČSSD, v jednom z rozhovoru v r. 1996 řekl: „„Základní motivací pro pobyt v politice je zabránit v úspěchu těm, kteří, kdyby k nám dnes přišli Číňané, si zítra nechají zešikmit oči na praktické chirurgii, pozítří se nechají infikovat žloutenkou, aby měli tu správnou barvu pleti, a popozítří začnou psát do svých kádrových dotazníků, že již od dětství milovali rýži.“

Ale to by nesměl být Zeman, aby po letech neotočil svůj názor o 180° a s nástupem do úřadu rezervovaný postoj k Číňanům nahradil nedůstojným poklonkováním. Všechno začalo trapností s krtečkem a nestoudným výrokem o tom, že se „přijel do Číny učit, jak stabilizovat společenský řád“. Pokračovalo to velkolepými řečmi o Hedvábné cestě vedoucí českou kotlinou a halasnými sliby stomiliardových čínských investic, které nikdy nepřišly. Z manažera CEFC Jie Ťien-minga udělal svého poradce a když mu ho soudruzi z Pekingu zavřeli, přestal se k němu znát. Poté vytrestal ministra kultury Hermana za jeho setkání s dalajlámou a zorganizoval ostudné „Prohlášení čtyř“. Pochválil policii za zákrok vůči protičínským demonstrantům, který ale soud označil za nezákonný. Když se hlavní město zbavilo potupné doložky v partnerské smlouvě s Pekingem, osočil pražského primátora Hřiba, že „škodí celé České republice“. Ani ho přitom nenapadlo, aby svým čínským kamarádům aspoň vytkl, že zákazem vystoupení všech českých hudebních těles trestají nejen Prahu, ale i soubory, které s metropolí nemají nic společného. Ovšem vrcholem Zemanova počínání na samé hraně skutkové podstaty velezrady podle čl. 65 odst. 2 Ústavy byl letošní lednový komplot namířený proti předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi, jehož výsledkem byla nechutná čínská výhrůžka vůči druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli země. Nakolik lze Zemanovi přičíst nepřímou vinu za Kuberovo náhlé srdeční selhání končící smrtí se dozvíme asi až po skončení prezidentova mandátu, mezitím aspoň policie prošetřuje jeho kancléře.

Zemanovo nedávné televizní poděkování Číně za předražený zdravotnický materiál vydávaný „za pomoc přátel“ byla jen další kapka v poháru jeho servilnosti vůči komunistickému impériu. Zeman totiž nejen „opomněl“ divákům sdělit cenu, za kterou jsme zboží nakupovali, ale také obrovské náklady na dopravu, kterou jsme na rozdíl od jiných států nemohli zajistit vlastními letadly, neboť Číňané jim odmítli vydali povolení k letu. Navíc, Zemanovo napojení na čínské obchodní zájmy mu pochopitelně zabránilo vyslovit poděkování Tchajwancům za sdílené know-how v boji s koronavirem a za jejich dodávky respirátorů a plicních ventilátorů, které na rozdíl od čínských byly zdarma. Že by se snad náš prezident mohl přimluvit za návrh, aby se demokratický Tchajwan konečně stal členem WHO, už nikoho ani nenapadlo – natolik jsou Zemanovi sponzoři provázáni svými zájmy s Pekingem, že pojem Tchajwan je na Hradě tabu.

Pandemie koronaviru zároveň odhalila jednu velkou slabinu Západu, kterou je závislost na čínském exportu. A netýká se to jen spotřebního zboží. Podle odhadů je až 80 % léků v USA závislých na čínských subdodávkách, další hrozba se skrývá v klíčových technologiích 5G, kterými se Číňané snaží uchytit na Západě jako trojským koněm. Vzájemná česko-čínská obchodní bilance je naprosto otřesná. Zatímco ve vztahu s většinou obchodních partnerů převažuje náš vývoz nad dovozem, tak z Číny dovážíme přesně 10x více zboží než vyvážíme (568 mld : 56 mld Kč). A navzdory Zemanovým pročínským aktivitám (spíš právě kvůli nim) se za posledních 5 let jeho působení v úřadu náš negativní schodek obchodní bilance s Čínou dokonce zdvojnásobil (!). Naše hlava státu tak působí spíše jako obchodní zástupce čínských firem u nás.

Tohle nebezpečí jako první pochopilo Japonsko, jehož vláda už rozhodla o investiční podpoře ve výši 2 miliard USD japonským firmám s cílem přemístit výrobu realizovanou v Číně zpátky na ostrovy. Stejně tak jsou před strategické rozhodnutí postaveni EU a USA – zda dále prohlubovat obchodní spolupráci s Čínou a výměnou za levné zboží jen zvyšovat svoji závislost na dovozu z této totalitní země. Navíc země, která je kvůli svým praktikám zcela nedůvěryhodná, neboť Peking na začátku obelhal Světovou zdravotnickou organizaci i ostatní státy a existuje důvodné podezření, že poskytované údaje zkresluje dodnes. Proto už i americká CIA se snaží vyšetřit, jaké jsou skutečné počty obětí COVID-19 v Číně.

Hospodářské dopady pandemie budou nedozírné, krizové scénáře počítají s meziročním poklesem ekonomiky na Západě až o 10% a zpomalením růstu na celém světě, přičemž bez práce může být i každý pátý. Proto je nejvyšší čas, aby Západ přestal spoléhat na Čínu a přehodnotil výhodnost takových obchodů, stáhl své investice z Číny, vytvořil na domácím trhu nová pracovní místa, dal vydělat domácím firmám a posílil naopak transatlantickou ekonomickou spolupráci mezi zeměmi vyznávajícími stejné hodnoty demokracie a humanismu. Bohužel, současný americký prezident se svým „America First“ ale není takové integraci nakloněn a s Čínou chce vést vlastní obchodní válku. I proto bude pro nás výhodnější, aby se příští rok v lednu objevil v Bílém domě nový nájemník. Podobně, jako by České republice tuze prospělo, kdyby Miloš Zeman vzal na vědomí své podlomené fyzické i duševní zdraví a konečně rezignoval. Jinak se z té postpandemické recese budeme vyhrabávat mnohem obtížněji a smrtícího čínského viru i čínského vlivu se budeme zbavovat mnohem déle.

#TimeToReturnToVysočina

(v náhledovém obrázku čínská koronavirová vlajka od dánského karikaturisty Niels Bo Bojesena z deníku Jutland Post)

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama