Reklama
 
Blog | Martin Kryl

Země Závist

Krátce po svém návratu do vlasti po dvaceti letech napsal Karel Kryl fejeton nazvaný "Země Závist" a zařadil do něj i verše ze svého alba „Rakovina“ vydaného v exilu již v roce 1969. Byla na něm i skladba "Co řeknou":

 

Co řeknou ti páni, co, sedíce strnule,

plijí tu na ty, kdo opustí vlast?

Zas budou jen mlčet, jak mlčeli minule, 

třásti se strachem a tiše si krást.

Tyto verše se mi vybavily, když sociálně demokratický poslanec Stanislav Huml obhajoval text sdílený na své facebookové stránce, ve kterém autor oslovil čerstvou wimbledonskou šampiónku slovy: „Petro jsi skvělá tenistka, ale jako člověk jsi špína!“. Huml to pak včera v rozhovoru pro Rádio Impuls celé korunoval: „Já si ale vážně myslím, že bychom se měli zamyslet nad tím, že když někdo odejde z České republiky a přihlásí se do jiného státu, že by měl přijít o české občanství.“

Hloupost (výroku) poslance Humla je nebetyčná. Věc je navíc o to horší, že jako člen zákonodárného sboru sám musí dobře vědět, že podle čl. 12 Ústavy ČR:  „Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.“ Ale zřejmě by pan poslanec chtěl nejvyšší zákon země opravit, abychom v duchu jeho vážně míněného názoru mohli zbavit občanství nejen úspěšné sportovce hrající celé sezóny v zahraničních soutěžích či umělce s trvalým angažmá na světových scénách, ale také špičkové české experty a manažery v zahraničních firmách či jen „obyčejné“ programátory, kteří dostali nabídku ze Silicon Valley – prostě všechny, kteří uspěli v tvrdé konkurenci se zahraničními soky a usadili se na přechodnou dobu (nebo natrvalo) za humny. Hertl, Rosický, Kožená, Bubeníčkové, Pomahač a mnozí další se tak brzy možná ocitnou bez státní příslušnosti, jenom proto, že si dovolí odvádět své daně jiné vládě než je ta Sobotkova.

V Humlovi se asi probudila jeho bývalá příslušnost k normalizační KSČ – kdo si to nepamatuje, měl by vědět, že soudruzi každému, kdo proti jejich vůli odešel do zahraničí, zabavil veškerý majetek a sebrali občanství, případně toho, co příliš vyčníval z řady (jako byl třeba Pavel Kohout nebo Vlasta Třešňák), rovnou sami šoupli přes hranice a nepustili domů. Dnes to naštěstí již nejsou politické, ale jen ekonomické důvody, proč Češi odcházejí za lepším. Ale závist těch, jimž se bolševik dostal pod kůži, zůstává v české kotlině neméně silná. Nakonec Humlova hloupost ční i z kontextu jeho dalšího výroku: „Danit se má tam, kde se prostředky vydělávají“ – jakoby nevěděl, že wimbledonský turnaj se stejně nehrál na Štvanici, ale v Londýně.

Reklama

Je třeba ale přiznat, že na počátku všeho byl trochu kultivovanější text Petra Pospíchala. V jeho osobním případě rozhodně neplatí druhá polovina Krylova verše – Pospíchal na rozdíl od Humla před Listopadem nemlčel, za podpis Charty 77 si od estébáků si vytrpěl více než kdo jiný a jeho statečný postoj mu dává punc morální autority. Navíc není ani spojován s žádnou privatizační kauzou či „odkláněním“ veřejných peněz. Nechci tu s ním vést polemiku, zda únik tenisové hvězdy z tuzemského daňového „ráje“ do Monaka je pro mládež tím správným vzorem. A nebudu ani čtenáře nudit právním rozborem definice daňového rezidenta podle zákona o daních z příjmů, abych dokázal, že se pan Pospíchal mýlí – nakonec je to kompetence daňových úřadů.

 A tak raději všem závistivým Čechům, kteří krok české reprezentantky odsuzují, ulehčím práci s kalkulačkou. Od roku 2006, kdy se Petra objevila v žebříčcích WTA, vydělala jen na prize money do konce minulého roku, kdy změnila svůj daňový domicil, zhruba 12 milionů dolarů. Připočteme-li k tomu příjmy z reklam, startovného a další zdanitelné příjmy, dostaneme se jednoduchou kalkulací na částku převyšující 40 milionů Kč, kterou wimbledonská vítězka již odvedla v tuzemsku za posledních sedm let na dani z příjmů a pojistném. Nemluvě o dalších statisících zaplacených v DPH, spotřebních a jiných daních a poplatcích, a také skutečnosti, že každý úspěšný sportovec dává obživu celé řadě dalších lidí z realizačního týmu, kteří nemusí stát na úřadu práce a platí daně.

Troufám si zároveň říci, že nikdo z těch, co odsuzují Kvitovou za její rozhodnutí přesunout svůj daňový domicil, nepřispěl ani zlomkem toho do společné pokladny této země, nemluvě o tom, co ona dokázala pro reprezentaci naší vlasti.  

Petra Kvitová má právo se svobodně rozhodnout, kde bude mít své bydliště a zda si ponechá české občanství. My bychom měli být rádi za každý její úspěch v českých barvách.

A Stanislav Huml má právo mlčet. Ale ten už svoji příležitost promeškal.

(Autor je advokát)

(Foto v přehledu článků: Petra Kvitová s mísou Venus Rosewater, autor Pavel Lebeda/ Česká sportovní)