Ačkoliv bych byl sám osobně přivítal, kdyby senátoři uznali exprezidenta vinným z podněcování vzpoury, nakonec se přikláním k názoru, že to konečné rozhodnutí není žádná tragédie, byť ze zcela jiných důvodů než by si kdo pomyslel.
Pro odsouzení byla řada argumentů – nekonečné prezidentovy lži o ukradených volbách, které násilí podnítily, Trumpův projev před pochodem ke Kapitolu, ve kterém 20x vyzýval k boji a aby si jeho příznivci „vzali svou zemi zpět“, bezprecedentní útok davu volajícím „Pověste Pence“, při němž zemřelo 5 lidí, Trumpova nepochopitelná reakce v průběhu útoku, včetně zadržování nástupu Národní gardy. Už jen tohle by v normální zemi mělo stačit k tomu, aby Trump už nikdy nesměl vykonávat žádnou volenou funkci. V USA však mají poněkud jiný metr na věci veřejné a s tím spojené násilí – není žádná podobná země, kde by už tolikrát byl spáchán atentát na demokraticky zvoleného prezidenta či jiné volené zástupce.
Proti odsouzení vystoupili Trumpovi právníci s poněkud slabší argumentací, zejména procesního charakteru – že exprezident už nesedí v úřadu, tak už ho nelze soudit v Kongresu, že není důvod pro impeachment, když může být trestně stíhán policií (sic!), že slovo „bojovat“ používají ve svých projevech i politici z Demokratické strany, apod.
Nicméně už od počátku bylo jasné, že návrh potřebnou 2/3 většinu nezíská a že případné slyšení svědků proces jen zbytečně prodlouží, ale konečný výsledek nezmění. Nakonec celkem 43 republikánských senátorů hlasovalo proti žalobě a ani druhý pokus o „sestřelení“ Trumpa nevyšel, neboť žalobcům scházelo 10 hlasů. Trumpa tak Senát formálně de iure zprostil žaloby, ačkoliv ho fakticky odsoudila většina Senátorů, byť „jen“ 57%.
Demokraté nyní mohou považovat neúspěch při hlasování za prohru, ale je to snad výhra pro Republikány?
Racionálně smýšlející Republikáni (Romney, Kinzinger, Murkowski…) mají za to, že GOP by se měla rychle a jednou provždy odstřihnout od celé té trapné epizody s prezidentem, který neměl žádnou politickou minulost ani zkušenost, v úřadu se stal neřízenou střelou a svým chování poškodil nejen vlastní politickou stranu, ale i celou zemi. Na straně druhé, řada z nich musela zvažovat, jak zabránit tomu, před čím už varovala FBI – tj. další eskalaci násilí v ulicích, které by ze strany ozbrojených Proud Boys vypuklo v případě Trumpova odsouzení. Je třeba vzít v úvahu, že impeachment je především politický proces a nikoliv běžné soudní řízení a situace v USA je natolik vyhrocená, že někteří se obávali dokonce jakési novodobé občanské války.
Kdyby se Republikáni již nyní zbavili hrozby, že Trump bude znovu kandidovat v 2024, měli by volné ruce na přípravu na příští volby. Midterms jsou už za dva roky, prezidentská kampaň začne za 3 a ½ roku. Případným odsouzením Trumpa by zároveň Republikáni ukázali, že jsou skutečně stranou „Law and Order“ a že už nebude hrozit opakování toho, co překonalo chování krajně levicových bojůvek na přelomu jara a léta. Mohli by se povýšit nad pokrytectví některých Demokratů a ukazovat, že v GOP opravdu platí „padni komu padni“. Jenže vedení Republikánů místo toho strčilo hlavu do písku a tvářilo se, že je to jen pomsta Demokratů a nikoliv férový proces.
Výsledkem je to, že přízrak „Trump for President 2024“ nezmizí a že tohle strašidlo bude obcházet pravicové voliče ještě další roky. Přitom jim musí být už dnes naprosto jasné, že Trump je tak toxický, že žádné další volby nedokáže vyhrát, a jeho účast bude jen oddalovat návrat republikánského kandidáta do Bílého domu. Na straně druhé se bezpáteřnímu postoji politiků z GOP nelze divit, protože Trumpova popularita mezi republikánskými voliči je i tak stále dost vysoká na to, aby případná kritika zlomila vaz téměř kterémukoliv z republikánských kandidátů již v příštích midterms. Konzervativní politici se tak pohybují mezi pověstnou Scyllou a Charybdou – buď se postavit za Trumpa a popřít tím veškerá morální pravidla, anebo si udržet čistý štít a narazit u voleb na odvetu fanatických Trumpistů.
Ostatním odpůrcům Trumpa tak nezbývá než věřit, že jeho osud se naplní z jiného než politického rozhodnutí – a to za kriminální činnost, kterou lze trestat podle běžných trestních zákonů. Už dnes běží vyšetřování jeho pokusu o ovlivnění voleb v Georgii, k tomu nejspíš přibude trestní stíhání za podněcování k násilí v D.C. a navíc policie z New Yorku již oprašuje dočasně odložené vyšetřování starších Trumpových daňových úniků. A pokud by ani to nezabralo, pořad tu je 14. Dodatek Ústavy (Section 3), podle něhož by prostou většinou obou komor stačilo odhlasovat, že Trump se už nemůže o úřad ucházet.
Proto jedinou „obětí“ právě skončeného procesu je samotný institut impeachmentu, který je tímto výsledkem na dlouhá léta diskvalifikován. V podstatě se tak z něj stala nepoužitelná část Ústavy, neboť pokud nelze prezidenta odsoudit za podněcování vzpoury, pak už mnoho prostoru k využití tohoto právního nástroje nezbývá. Pomyslný Damoklův meč, který by jinak visel nad kteroukoliv další hlavou státu, včetně Demokratů, přišel alibistickým postojem Republikánů zcela o své ostří a stala se z něj už jen tupá divadelní rekvizita, v níž rozhoduje stranická příslušnost a nikoliv prezidentovy skutky.
P.S. Buď jak buď, ačkoliv se tuze nerad vsázím, tak láhev Kentucky bourbon Woodford Reserve Double Oaked klidně vsadím na to, že Trump se do Bílého domu nepodívá už ani jako návštěvník.