Pohár trpělivosti s Trumpem správcům sociálních sítí přetekl a americký prezident dostal „unprecedented ban“ – zrušení účtu, blokaci či omezení užívání od Facebooku, Twitteru, You Tube, Instagramu, Pinterestu, Redditu, a dalších… V podstatě by se dalo říci, že hlavní světové sociální sítě vymazaly nejmocnějšího muže planety ze svého virtuálního světa.
Jejich rozhodnutí okamžitě vzbudilo vášně a kdekdo ho začal kritizovat – a to nejen Trumpovi stoupenci, ale i nezávislí komentátoři či oponenti. Mezi kritiky tohoto zásahu sociálních sítí se zařadil např. ruský opoziční politik Alexej Navalný či politoložka Anna Applebaum, u nás pak např. bývalý šéfredaktor Respektu Vladimír Mlynář či viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Mluví-li se o zrušení a omezení prezidentových účtů na sociálních sítích jako o historickém mezníku, jistě můžeme dlouho debatovat, zda je to dobře či špatně. Ale mnozí z diskutujících v souvislostí s Trumpovou „vaporizací“ (ve smyslu Orwellova románu „1984“) hovoří o cenzuře či dokonce rovnou o konci demokracie.
Pokusím se vysvětlit, proč je takový názor nesmyslný, a to rovnou z dlouhé řady důvodů.
- „Freedom of speech is not Freedom of reach“ – svoboda slova není totéž co svoboda či právo dosahu k posluchačům. Znemožnění publikovat názory na vybraných sociálních sítích nebrání takto „postiženému“ i nadále poskytovat rozhovory do novin, televize či rozhlasu, nahrávat na internet podcasty a dál svobodně šířit své názory v jiných médiích. Stěžovat si na nemožnost tvítovat je proto podobné, jako se rozčilovat, že mi v celostátních novinách nechtějí otisknout můj komentář, televize mne nezve na debaty nebo nakladatel odmítá publikovat můj rukopis. Mimochodem Trumpa sledovalo na Twitteru 88 milionů followerů z celého světa, ale např. globální CNN sleduje denně přes 400 milionů diváků. A pokud ho tam denně nezvou k interview, pak je především jeho vlastní vinou, protože on sám urážel respektovanou televizní stanici hanlivým pojmem „fake media“.
- Správce sociální sítě má právo zablokovat jakýkoliv účet – stačí se podívat do pravidel, která platí pro všechny. Fakticky se z tohoto práva stává povinnost v okamžiku, kdy příspěvky porušují kodex uživatele či dokonce zákon. A tím spíš pro ty nejmocnější politiky, kteří jsou schopni svými příspěvky zfanatizovat tisícihlavý dav tak, že jde rabovat Kongres. Ne nadarmo Arnold Schwarzenegger ve svém videu připomněl nacistickou Křišťálovou noc, která na podzim 1938 vypukla právě po Goebbelsově projevu. Ani americký prezident proto nemá z pravidel žádnou výjimku, která by mu dovolovala publikovat dokola své lži a vyvolávat povstání proti řádně zvolenému zákonodárnému sboru země.
- Ban (blokace účtu) je výrazem/nástrojem odpovědnosti soukromého provozovatele médií za obsah sdělení šířených na sociální síti. Podobně soukromá vydavatelství nesou plnou odpovědnost za to, co publikují, ať knižně či v denním tisku. Stejně tak provozovatel sociální sítě nese vůči státu a společnosti odpovědnost za to, že jím provozovaná platforma není zneužívaná k šíření nezákonných příspěvků – ať je to dětské porno, propagace totalitních hnutí, pomluvy, šikana či návody a podněcování k trestné činnosti, apod.
- Ban je jedinou ochranou správce před neslušným chováním uživatelů. Provozovatel nemá možnost udělit uživateli za porušení pravidel pokutu a tak odepření služby (navíc po celé řadě varování) je jeho jedinou obranou. Podobně jako majitel Twitteru bude každý rozumný majitel restaurace dbát na pověst svého podniku a nenechá si ji kazit tím, že v něm strpí arogantní či opilé hosty. Když budu v restauraci hlasitě krkat, házet po ostatních hostech příborem a sprostě nadávat kuchaři, tak mi číšník rychle ukáže, kde tesař nechal díru. I kdybych tam předtím roky chodil každý den na oběd. Zavřením účtu prezidenta s miliony followerů přišel Twitter o obrovskou spoustu uživatelů a tedy i spoustu peněz za reklamu. Ale i tak správce považoval než zisk za důležitější raději se ohradit proti zneužívání účtu.
- Je pravda, že sítě, které Trumpa zablokovaly, mají dominantní postavení na relevantním trhu, ale nejsou to monopoly. I nadále tak může končící prezident užívat svůj účet na ultrapravicové sociální síti Parler nebo se připojit na WeChat, Weibo či Telegram, které mají daleko větší počet uživatelů než Twitter. Pokud bude Trump chtít, může si otevřít účet i na ruské síti VKontakte a dál tam publikovat ty svoje hlouposti o ukradeném volebním vítězství. Může tytéž bludy šířit bez problémů neomezeně na svých internetových stránkách.
- Označovat blokování účtu či zakrývání příspěvků za „cenzuru“ je značně přehnané. Cenzura je především zásah státní moci do svobody projevu občana – jako to vidíme nejen v Číně či v Rusku, ale třeba i v Turecku či v Maďarsku. Podstatou cenzury je snaha státu – tzn. zpravidla jeho vrcholných politiků, kteří jsou právě u moci – zabránit kritice vlády a umlčet nezávislé hlasy, třeba tak, jak se to děje denně v Hongkongu, kde vládnoucí strana brání opozici v projevu. Tenhle případ je však pravý opak – pár soukromých médií po právu „umlčelo“ nejmocnějšího státníka na světě. Přičemž dalším stovkám milionů uživatelů i nadále zároveň umožňují tento svůj krok svobodně komentovat – schvalovat i kritizovat.
- Tím netvrdím, že se nevyskytuje nestátní forma „cenzury“ – ovlivňování obsahu zpravodajství soukromých médií ze strany majitelů či šéfredaktorů – nakonec naše MF Dnes či Lidovky jsou toho smutným důkazem, kam až může klesnout úroveň vlivných médií, pokud novináři vymění svoji svobodu projevu za 30 stříbrných. Nespokojený uživatel/čtenář/divák/ posluchač má však ve svobodném světě stále svobodnou volbu – přestat číst takové mizerné deníky, přepnout na jiný TV kanál, přeladit na jinou rozhlasovou stanici, přihlásit se na jinou sociální síť. A pokud se mu to vůbec nelíbí, nemusí být na žádné síti, kvalita života opravdu není nijak závislá na tom, zda a kolikrát kdo tweetuje ostatním o tom, jaké nesmysly se mu zrovna honí hlavou.
- Ve svém tweetu proti zrušení Trumpova účtu se ruský opozičník Navalnyj hluboce mýlí, když klade rovnítko mezi soukromého podnikatele ve svobodné zemi a soukromý podnik v zemi totalitní či autoritářské. Pokud by se totiž majitelé sítí jako je Jack Dorsey (Twitter) či Mark Zuckerberg (Facebook) rozhodli plošně zamezit v přístupu významné skupině uživatelů bez spravedlivého důvodu, tak svoboda podnikání v Americe způsobí, že druhý den pro ně vznikne náhradní, konkurenční platforma. Ale provozovat svobodně sociální síť je v Číně nemožné a v Rusku krajně obtížné. Demokratická země si s takovou situací poradit umí. Totalitní žádná svobodná média nemá.
I proto souhlasím s názorem, že omezení, kterého se Trumpovi od správců sociálních sítí dostalo, je správnou „zpětnou vazbou“ za to množství lží, pomluv a dlouhodobé podrývání demokracie ve Spojených státech. A také proto, že přímo v souvislosti s jeho selháním zemřelo 5 lidí – Trump nebyl bezvýznamným uživatelem, ale hlavou státu a neusnesl odpovědnost za vykonávanou funkci. Asi nejlépe to nakonec vystihl novinář Tom Nichols: „Považovat sociální média za příčinu tohoto problému je jako obviňovat McDonald’s, že je zdrojem obezity… Problém je totiž na straně poptávky“. Chyba právě spočívá v nevzdělanosti a hlouposti mnohých uživatelů sociálních sítí – ať už je jím omezený příznivec konspiračních teorií, který se nechá zmanipulovat k útoku na parlament, nebo dokonce sám americký prezident. A je jen dobře, že aspoň tahle jedna noční můra už za pár dní skončí.
