Čistě teoreticky, pokud by se prvovoliči shodli na jedné (jakékoliv, třeba úplně nové) politické straně mladých, zcela sami by jí dokázali dostat do parlamentu, i bez pomoci svých starších přátel či rodičů. Přesto však panuje oprávněná obava, že podobně jako v minulých letech bude tato skupina, spolu s dalšími mladými lidmi do 30 let ve volebních místnostech (a poté i ve sněmovně) zastoupena zcela marginálně. Jakoby téhle generaci nezáleželo na tom, kdo bude rozhodovat o její budoucnosti, o podmínkách pro bydlení, školném, daních, výdajích na zdravotní péči nebo dokonce o příslušnosti této země k liberálnímu Západu.
Nezájmem o politiku a pravidelnou neúčastí u voleb přenechávají nejmladší voliči rozhodnutí o zásadních záležitostech právě generaci svých rodičů a prarodičů vychovaných za dob „reálného socialismu“. A v důsledku své lenosti a ignorance tak omladina narozená po listopadu 1989 dovoluje o sobě rozhodovat lidem, z nichž 99 % zlomených normalizací pokorně a mlčky odevzdávalo svůj hlas pro jednotnou kandidátku Národní fronty v čele s KSČ.
Netajím se nijak názorem, že stávající Babišova vláda je to nejhorší, co jsme tu za 30 let měli. A to nejen kvůli osobě premiéra a ostudě, jakou máme kvůli němu ve světě. Nebo proto, že jeho vládu drží u moci jen podpora komunistů či duševně a tělesně nezpůsobilého prezidenta. Nebo kvůli tomu, že Babiš za jediné volební období otočil ve vládě tolik nekompetentních lidí jako je svatých na pražském orloji. Anebo že politická divize Agrofertu nazývaná hnutí ANO je poskládána z bezpáteřních podržtašků, jejichž jedinou vlastností je naprostá loajalita k šéfovi a jeho svěřenským fondům.
To nejhorší pro skupinu prvovoličů a ostatních mladých lidí spočívá v tom, že po čtyřech letech Babišova vládnutí jsou státní finance v naprostém rozvalu s rekordním schodkem. A premiér jen proto, aby se udržel u moci, zatnul sekeru na vrub právě téhle nejmladší generace, která ještě ani nestačila nastoupit do práce a už dědí rostoucí státní dluh po svých rodičích. Většina z nich si přitom nemůže pamatovat 10 let stará Babišova slova: „Deficit je ztráta. Kdyby mi někdo sestavil byznysplán se ztrátou, tak ho vyhodím“.
Máme-li zabránit dalšímu úpadku téhle země, pak tedy nastal nejvyšší čas Babiše vyhodit. A toho nelze dosáhnout jinak než skrze volby.
I proto mne překvapuje skupina mladých voličů, kteří na situaci v naší zemi nadávají, a přesto tvrdí, že k volbám nepůjdou, protože prý nemají koho volit. Že je to jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet a z bláta do louže. Někteří si pomáhají argumentační berličkou, že „nehlasovat je taky volba“. Omyl! Je to jen naprosté nepochopení fungování politického systému, v němž si největší optimista vybírá podle stranického programu a ten největší skeptik volí menší zlo.
Zaznamenal jsem i názor, že někdo hodlá přijít k volbám a protestně odevzdat prázdnou obálku či na hlasovací lístek napsat vzkaz. Upřímně řečeno, to je ta největší pitomost, kterou může volič udělat. Protože ve svobodné společnosti může svůj názor vyjádřit veřejně a nahlas tak, aby ho ostatní slyšeli, a ne proto, aby si ho přečetlo jen pár lidí z okrskové volební komise při sčítání hlasů.
A raději už nepíši o těch, co si myslí, že můžou zůstat doma, protože prý jejich hlas stejně nic nerozhodne. Že o výsledku voleb může rozhodnout i ten jeden jediný hlas, jsme se totiž také už přesvědčili.
Proto každý, kdo se rozhodne nevolit nebo vhodit do urny neplatný hlas, na sebe bere odpovědnost, že umožnil vítězství většího zla a prodloužil tu agónii, v níž se tahle země nachází.
Podobně ta nutná změna nemůže přijít od stran, které se do sněmovny nakonec nedostanou. Je tak naprosto naivním donkichotstvím hlasovat pro partaje, jejichž podpora v předvolebních průzkumech nedosáhla na kýžených 5 %. Lhostejno, zda jde o levičáky, monarchisty, zelené či ultrapravicová nebo „vlastenecká“ uskupení. Hlas pro ně je zmařenou příležitostí a vyhozeným hlasem – každý volič, který si přeje změnu a přesto bude hlasovat pro partaj, jenž nepřekročí pětiprocentní uzavírací klauzuli, totiž fakticky odevzdá třetinu svého hlasu Babišovi, sedminu Okamurovi a nejspíš malý zlomek i komunistům. Kdo tohle nechápe, tak mu není pomoci. A jestli se chce přitom tvářit, že si nemůže vybrat z pěti stran, které poskládaly ty dvě opoziční koalice, tak je to jen bohapustý alibismus. Zejména, když na hlasovacích lístcích lze kroužkovat právě ty kandidáty, kteří nejblíže odpovídají hodnotovému žebříčku každého z voličů. Je tedy z čeho vybírat, ledaže byste chtěli zvolit nějaký politický extrém, co by po Czexitu udělal z české kotliny ostrov obehnaný ostnatým drátem. Pak ale bude vážně pro všechny lepší, když zůstanete doma.
Jak trefně poznamenal někdo jiný – tyhle volby jsou ty nejdůležitější od posledních voleb. Máme však slušnou šanci vyměnit neschopnou vládu s mizernou pověstí ve světě, vrátit naší zemi respekt a začít řešit odkládané problémy, které jinak dopadnou právě na tu nejmladší generaci voličů.
A protože já sám jsem od roku 1990 nechyběl ani u jediných voleb, osobuji si všem těm váhavým střelcům vzkázat: „Jestli chcete věci změnit, koukejte zvednout svůj línej zadek a dostavit se dnes či zítra do volebních místností.“
Pokud nepřijdete, pak si další řeči nechte od cesty, protože za to, kdo nám povládne, si ponesete na hřbetu další roky i svůj kříž.