Zmíněné věty přednesla před kamerami tato stalinistka oddaná komunistické věci, dodnes obdivující samotného Klementa Gottwalda, který sám přesně před 83 lety ukončil svůj první projev v parlamentu slovy: „Přejde vás smích, my tento svůj boj povedeme bez ohledu na oběti, houževnatě, cílevědomě, do té doby, až vaše panství bude smeteno.“ A neuplynulo ani 20 let, kdy jeho režim už začal kroutit krkem demokraticky smýšlejícím lidem právě tak přesně, jak ve svém projevu Kléma předeslal.
Asi není sporu o tom, že soudružka Semelová ve sněmovně zjevně narážela na to, že po Listopadu byli v této zemi za (justiční) vrahy označováni lidé právě jako K. Gottwald (odmítl udělit R. Slánskému a spol. milost ve vykonstruovaném procesu), prokurátor Karel Vaš (vedl proces s gen. Píkou) či soudkyně Ludmila Brožová-Polednová (podepsána pod smrtícím rozsudkem M. Horákové). A také, že na druhé straně jejího hodnocení novodobé historie pak stojí premiérem oceněná skupina bratrů Mašínů, odbojové organizace Světlana či skupina Černý lev 777 a řada dalších účastníků protikomunistického odboje.
Smyslem tohoto blogu není dopodrobna rozebírat historické souvislosti komunistických vražd a aktivního boje té hrstky statečných proti bývalému režimu. Chci jen znovu připomenout, že lidé jako Semelová jsou v demokratických volbách zvolenými zástupci, kteří se podílejí na správě věcí veřejných. A že jejich hlas poté, co pomohli zvolit nového prezidenta a s přispěním ČSSD se etablovali v krajských radách, bude sílit.
Svým výrokem mi soudružka učitelka zároveň sama dodala argument k další obhajobě názoru, proč nereformovaná extrémně levicová strana nemá už vůbec co mluvit do školství (viz můj blog http://krylmartin.blog.respekt.ihned.cz/c1-59224950-v-ceskych-budejovicich-by-chtel-zit-kazdy). V tomto případě o to pádnější, že Semelová sama je členkou Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu ve sněmovně a zároveň členkou Výboru pro výchovu a vzdělávání Zastupitelstva hl. m. Prahy. Poslankyně, zastupitelka a učitelka, jejíž hrdiny jsou Gottwald, Vaš a Brožová.
Nevím, zda ke svému politickému působení ještě někde stíhá vyučovat, kdysi učila na prvním stupni ZŠ Zárubova v Praze. Ale být na místě rodičů, potomky bych takové rudé paní nesvěřil ani na jedno odpolední hlídaní v družině. A raději si už ani nechci představovat, jak by podle ní měly vypadat učebnice – jí vedené odborné sekci školství ÚV KSČM se nelíbí, že do škol chodí reprezentanti Konfederace politických vězňů a že v rámci vyváženosti by si prý žáci měli vyslechnout i exponenty komunistického režimu (neměla snad na mysli Grebeníčkova otce, sadistického estébáka z věznice v Uherském Hradišti?). To je asi stejně nechutná představa, jako kdyby se do školy kromě vězňů z koncentračních táborů přišli o své zkušenosti podělit i dr. Mengele s Adolfem Eichmannem.
Nostalgičtí vzpomínači doby ledové mne jistě opět obviní „z profesní likvidace člověka“, „modrého bolševismu“ či z „honu na čarodejnice“. Ale na ty rozumnější apeluji, že nechceme-li se probudit jednoho dne zase za ostnatým drátem, je třeba takové Semelové, Grebeníčky, Sloupy, Baborové a další soudruhy z radnic a parlamentů vymýtit. Nejlépe hned u příštích voleb, jinak nás zase přejde smích.
Autor je členem školské rady soukromého gymnázia