Reklama
 
Blog | Martin Kryl

Na Václavským Václaváku je moc člověků

…v houfu jsem se já Máně ztratil, je mi do breku. Na Václavským Václaváku lidí velkej houf, já jsem se v tom velkym houfu ztratit Máně trouf‘. (Vilém Čok)

Žiji v liberálně smýšlející bublině a mezi stovkami mých přátel nemám nikoho, kdo by předevčírem v sobotu (3.9.2022) přišel na Václavák projevit svou frustraci ze současného stavu. Nebo to aspoň nikdo z nich nepřiznal, takže můj pohled na tu událost je jen zprostředkovaný z veřejně dostupných zdrojů z obou stran, tedy těch, co jsou pro, i těch proti.

Demonstrovat proti vládě je právo občanů chráněné Listinou základních práv a svobod. Je na každém z nás, jak s ním naloží, co považuje za důvod k protestu a komu vyjadřuje podporu. Je však několik věcí, které by měl nespokojený občan pečlivěji zvážit, chce-li svůj postoj dát veřejně najevo.

To první, co mělo trknout každého protestujícího než nasedl směrem ku Praze, je osoba organizátora. Stejně jako se rozumně uvažující člověk nejdříve ptá, kdo organizuje sbírku peněz než vytáhne peněženku, nebo kdo stojí za petiční akcí než k ní připojí svůj podpis, případně, kdo řídí politické hnutí než mu odevzdá hlas ve volbách, měl by se i ptát, kdo tuhle demonstraci svolal a co ho k tomu vedlo.

O organizátorovi demonstrace, jímž byl aktivista Ladislav Vrabel, toho není moc známo. Třeba to, že popírá přistání lidí na Měsíci. Kdo by si snad naivně myslel, že Vrabel je erudovaný politolog či diplomat, a chtěl by se dovědět o něm víc, mohl si třeba vygooglovat, že je to provozovatel pizzerie, jemuž pro hrubé porušení nájemní smlouvy vypovědělo město České Budějovice nájem a který pak dvě jím iniciovaná soudní řízení prohrál. A konečně od loňského jara je Vrabel v úpadku pro dluhy dosahující téměř 3 milionů korun. Pochopitelně, že nemá žádný majetek, z nichž by mohl dluhy splatit 😉 a svoji insolvenci bude řešit na vrub věřitelů oddlužením.  A pokud premiér Fiala mluví o tom, že „demonstraci svolaly síly, které se hlásí k proruské orientaci,“ tak jeho slova naprosto dostatečně potvrzuje Vrabelova obhajoba ruské invaze zde nebo zde anebo tady.

Pokud tedy někdo na Václavák přišel a neptal se na organizátora, bylo to stejně naivní, jako přijít na předvádečku pokoutných prodejců zázračných hrnců a dek a divit se, o čem ta akce je. A jestliže to snad nějaký demonstrant předem věděl, co je Vrabel zač, a přesto přišel, pak je na místě zpochybnit jeho charakter.

Nuže, když už tedy někam přijdu, ať je to společenská či rovnou politická akce, tak se obvykle rozhlédnu kolem sebe, abych věděl, s kým tu vlastně sdílím svůj čas. Zda jsou mezi přítomnými mojí známí a lidé, s nimiž naleznu společnou řeč, anebo naopak jedinci, jejichž přítomnost mi nedělá dobře u žaludku a nechci být s nimi spojován.

Zahlédnu-li však v davu soudružku Semelovou, která pravidelně vzdává u hrobu úctu masovému vrahovi Klementu Gottwaldovi, nebo vidím-li její soudružku předsedkyni Konečnou, která by ráda rovnou „odstranila nejen vládu, ale celý systém“, měl bych zpozornit. Tím spíš, když takové množství komunistů a rudé barvy na ulici jsme tu neviděli od posledního 1. máje před listopadem 1989. A o to víc, že celou tu bolševickou seanci lemoval transparent „Pryč s tyrany a zrádci všemi“, upomínající na slova Internacionály – „nechť zhyne starý podlý svět…“ (a text dále pokračuje)…“však jednou přijde den odplaty, kdy potom budem soudit my!“ Připomínám, že to už jsme tu 40 let měli a moc se to neosvědčilo.

Stejně tak by návštěvníka mělo poněkud znejistět, když se o demonstraci pochvalně vyjadřují provaření náckové, jakými jsou šéf DSSS Vandas nebo Sedláček z Národní mládeže, antisemita A.B. Bartoš  nebo jen o něco méně hnědí zástupci SPD a Trikolóry. Osobně bych se necítil příjemně ani v přítomnosti lidí ochotných si hrdě obléknout tričko s obrázkem válečného zločince.

Ale dejme tomu, že frustrovanému dementstrantovi nebude vadit ani organizátor, ani publikum a nebude hledět napravo, nalevo, ale soustředí svůj pohled jen na pódium. Zřejmě ho muselo uspokojit, jaké figury ze všech extrémů české politiky tam v tříhodinovém bloku na pódiu defilovaly – komunisté, estébáci, softnáckové, různí neúspěšní aktivisté či zástupci marginálních partají, co nikdy neprolezli volebním sítem do sněmovny, trestně stíhaní neplatiči, a vůbec sbírka exotů a exhibicionistů. Většinu z vystupujících spojovalo naštvání, že Česká republika v čele se svojí vládou vnímá ruskou invazi na Ukrajinu jako hrozbu, místo toho, abychom si hleděli jen vlastního písečku a ignorovali válku za humny. A kdo konkrétně?

A další a další populisté a dezoláti.

Takže pokud někteří ze čtenářů skutečně na Václavák dorazili, byl to jejich ústavou chráněný výkon práva shromažďovacího podle zákona č. 84/1990 Sb. Beru i to, že ty méně chytřejší demonstranty bez vzdělaní a relevantních informací, co nerozumí aktuální situaci ve světě, tam vedl docela obyčejný strach o budoucnost. Pokud si ale po příchodu (poté, co viděli kolem a před sebou) neuplivli a neodešli, ale naopak tleskali těm šmejdům na pódiu, byl to veřejný projev jejich hlouposti či mrzkého charakteru.

Zazní-li totiž uprostřed nejhorší energetické krize volání „Demisi, demisi!“ a výzva k předčasným volbám, je to nic neřešící pitomost, která by cenu elektřiny nejen nijak nesnížila, ale jen způsobila odložení přijetí potřebných řešení. A zazní-li uprostřed největšího válečného konfliktu v Evropě od konce 2. světové války výzva k vystoupení z EU a NATO a vyhlášení neutrality, pak už jen úplný bezmozek nebo ruský kolaborant může reagovat frenetickým potleskem.

O to smutnější, že takových tam bylo na sedmdesát tisíc.

Následné volání některých (zejména levicových aktivistů) po dialogu s účastníky sobotní demonstrace je „hlasem volajícího na poušti“ (Lk 3, 1-6). Téhle skupině spoluobčanů totiž chybí nejen vzdělání a schopnost porozumět složitějším věcem, ale i empatie a ochota podělit s druhými (Tob 12, 8-9). Pomocnou ruku nehledají na konci vlastní paže, ale mají bolševika zarostlého pod kůží a očekávají, že se někdo jiný postará. Jsou přitom tak snadno manipulovatelní, a byť sami nepředstavují bezprostřední ohrožení demokracie, jsou příkladným podhoubím pro ochlokracii, jejíž potenciální vůdce jsme na pódiu mohli vidět. Proto na závěr nebudu recitovat Pražský výběr z názvu mého blogu, ale bez dovolení vyloupím legendární frázi z Hřebejkova filmu, co tak symbolicky končí okupací Československa:

Dezoláti všech obskurních politických spolků, vyližte si pr*el!

Edit 5.9.2022 18:09 – Aby obrázek byl úplný, doplnil jsem informaci o úpadku organizátora demonstrace a jeho nesplácených dluzích.

Reklama