P. Komár hned v úvodu ke vzneseným obviněním říká, že: „…stíhání stojí na tom, že exposlanci po odchodu ze sněmovny neoprávněně získali veřejné funkce… Vyšetřování nicméně nadále pokračuje, takže není nikde řečeno, že obvinění musí zůstat pouze v této fázi.“
První krok vyšetřovatele po tenkém ledě se nazývá „neoprávněné získání funkcí“. Žádný zákon nezakazuje a ani nekriminalizuje volbu či jmenování zmiňovaných exposlanců do orgánů státních firem. Obecné podmínky k volbě pánové splnili a v trestním zákoníku není skutková podstata, podle které by soud mohl za jejich zvolení kohokoliv odsoudit. Na členství v orgánech firem není žádný nárok, takže nelze ani tvrdit, že by se pánové „zmocnili“ funkce na úkor někoho jiného. Z druhé věty pak lze mezi řádky vyčíst, že vyšetřovatelé by nutně v dalším průběhu potřebovali zjistit něco šťavnatějšího, aby mohli podložit nebo překvalifikovat obvinění a vyhnout se tak hrozící blamáži.
„Bývalí poslanci získali honorovaná místa ve státních podnicích bez ohledu na to, zda pro ně měli kvalifikaci, nebo ne. Šlo o přímou odměnu za vzdání se mandátu. A když někdo takovýmto způsobem získá funkci, v níž si může za rok vydělat milion, je to v principu stejné, jako když poslanec dostane na ruku milion jako odměnu za nějaké hlasování.“
Je smutnou pravdou, že na místa ve státních podnicích nemá drtivá většina politiků dostatečnou kvalifikaci. To ale není trestné. Funkce za odměnu může být nemorální, ale dovozovat z ní trestnost je eufemisticky řečeno odvážné. Nadto je taková praxe velmi populárním koloritem na české politické scéně, která se kromě členů ODS týká i všech ostatních politických stran, včetně parlamentní opozice, jež si rozděluje placené posty v krajských radách či firmách. Tam sociální demokraté dostávají funkce odměnou za to, že podpořili např. koalici KSČM-ČSSD, ačkoliv by si jistě mnozí z nich raději ukousali ruce, než aby je zvedli pro lidi jako je Sloup nebo Kučera. Jenže košile s funkcí je bližší než kabát bez funkce, že. Značné praskliny má pak argument státního zástupce uvedený ve třetí větě – pozice v dozorčí radě může být sice dobře finančně honorována, ale nikoliv za jedno zvednutí ruky. Odměna je za vykonanou práci, má časový rozměr a výkon funkce s sebou nese neomezenou majetkovou odpovědnost. Navíc člen orgánu může být z funkce kdykoliv odvolán, čímž nárok na odměnu ztratí, zatímco proslulé Bártovy hotovostní „půjčky“ za loajalitu byly nevratné. V principu to tedy vůbec není stejné, ale zásadně odlišné.
„Tito poslanci podle našich důkazů předem věděli, že pokud se vzdají mandátu, získají domluvené funkce. Jinými slovy předem měli slíbeno, že pokud udělají něco, co by za normálních okolností odmítali, dostanou neoprávněnou výhodu. Podle našeho nejhlubšího přesvědčení je to úplatek.“
Jestliže soud uznal, že Bártovo rozdávání obálek nebylo trestné, pak Fuksova rezignace výměnou za příslib funkce v ČA postrádá další podstatnou součást znaku trestnosti – „obstarávání věcí obecného zájmu“. Fuksa a spol. svojí rezignací na funkce poslanců totiž nic veřejného neobstarávali a ani pro nic nehlasovali. Vzdání se mandátu poslance je totiž ústavou chráněné právo a sankcionovat jeho výkon by znamenalo zásadní průlom v pohledu na princip zastupitelské demokracie. Navíc, už v minulosti byli poslanci podrobení testu vstřícnosti ke korupci (příslib hlasování za peníze), a přestože někteří z nich neobstáli (např. Dolejš z KSČM), policie oznámení odložila. (Přesto si myslím, že kupování hlasů je korupcí.) Jenže udělat za příslib či pod pohrůžkou vynucování stranické disciplíny něco, co by poslanec normálně odmítal, je v tuzemských zastupitelských sborech denní chleba. Vyšetřovatel by si měl nejprve zjistit, kolik poslanců denně hlasuje pro zákony či jiná usnesení, přestože s nimi nesouhlasí, a to jen proto, aby neztratili dobré bydlo či aby se dostali k dobře placené funkci… Voličům se to oprávněně nelíbí a jen málokdo na to má žaludek, ale zákulisní dohody jsou součástí stranické politiky a mnozí čestní lidé kvůli tomu z ní raději sami dobrovolně odcházejí.
„My jsme zatím ve fázi, kdy jsme sdělili obvinění několika osobám,… a je dost pravděpodobné, že požádáme o vysvětlení také lidi, kteří měli pravomoc někoho někam dosadit.“
Takže vyšetřovatelé mají sice jasno, kdo úplatek dostal, ale ten, kdo ho poskytl, je buď zcela neznámý, nebo se ho teprve půjdou zeptat, jak to vlastně myslel. No, to nás potěš pánbů, kdekdo by od té půlnoční jízdy několika stovek kovbojů v neprůstřelných vestách za peníze daňových poplatníků čekal, že „elitní policisté“ po ročním odposlouchávání jdou najisto pro všechny aktéry. Jenže v té nejzávažnější ze zmíněných třech kauz se podezřelí kmotři zatím v klidu opalují na pláži, zatímco v kauze úplatků začíná i mnohým opozičním politikům tuhnout úsměv na tváři, zda nedojde taky na ně. A tak zbývá už jen příběh žárlivé sekretářky, která si najala kontrarozvědku, aby šmírovala manželku svého šéfa. A za to jí ozbrojení kukláči nasadili na ruce pouta a šoupli do basy. To je – jak na stránkách MFD poznamenal už někdo jiný – jak ze špatného scénáře mexické telenovely. Ale na mezinárodní ostudu tohle všechno úplně stačí.
Ve světle dosavadní rozhodovací praxe soudů bude muset policie dodat mnohem závažnější důkazy a pevnější argumentaci proti exposlancům, jinak se pomyslný led pod žalobcem roztaje ještě před podáním obžaloby. Ledaže by měl v rukávu nějaký opravdu silný trumf, o kterém se dosud nezmínil. Necháme se překvapit.
(Autor přesto tipuje, že případný soud údajné korupčníky zprostí, generály se sekretářkou potrestá a na kmotry se ani po roce nic nenajde.)
Foto v přehledu: Šlachta a Istvan. Zdroj: ČTK. Autor: Zbyněk Stanislav